Arthur Ashkin

Ashkin se narodil v roce 1922 v Brooklynu v New Yorku do ukrajinsko-židovské rodiny.[6][7][8][9] Jeho rodiče byli Isadore a Anna Ashkinovi. Měl dva sourozence, bratra Julia, rovněž fyzika, a sestru Ruth. Jedna starší sestra, Getruda, zemřela v mládí. Isadore emigroval do Spojených států amerických z Oděsy (Ruské impérium, nyní Ukrajina) ve věku 18 let.[10] O pět let mladší Anna pocházela z Haliče (Rakousko-Uhersko, dnešní Ukrajina).[11][12][13][14] Během deseti let získal Isadore americké občanství a provozoval zubní laboratoř na Manhattanu.[15]

Ashkin se na Cornellově univerzitě seznámil se svou ženou Aline. Měli tři děti a pět vnoučat.[16] Aline byla učitelkou chemie na Holmdel High School a jejich syn Michael je profesorem na Cornellově univerzitě.[17]

V Bellových laboratořích pracoval Ashkin přibližně do roku 1960 až 1961 a poté přešel k výzkumu laserů. Jeho výzkum a publikované články se v té době týkaly nelineární optiky, optických vláken, parametrických rezonancí a parametrických zesilovačů. V 60. letech se v Bellových laboratořích podílel na objevu fotorefrakčního jevu v piezolektrickém krystalu.[1][20]

Z Bellových laboratoří odešel do důchodu v roce 1992 po 40 letech kariéry, během níž se podílel na výzkumu experimentální fyziky. V průběhu let byl autorem mnoha výzkumných prací a držitelem 47 patentů. V roce 1984 byl zvolen do Národní akademie inženýrství Spojených států amerických a v roce 1996 do Národní akademie věd Spojených států amerických. V roce 2013 byl zařazen do Národní síně slávy vynálezců.[23] V práci pokračoval ve své domácí laboratoři.[1][2]

Ashkinova práce se stala základem práce Stevena Chua o ochlazení a zachycování atomů, za kterou Chu získal v roce 1997 Nobelovu cenu za fyziku.[1][2]