Artefakt (sociologie)

Sociální či kulturní artefakt je věc, kterou vytvořil člověk a dává nám nějakou informaci o kultuře toho, kdo jej vytvořil. Sociální artefakty, na rozdíl od archeologických artefaktů, nemusí mít fyzickou formu (můžou např. existovat pouze v lidské mysli či na internetu) ani nemusí mít historickou hodnotu (sociální artefakt může být starý několik sekund). Artefakt nachází své místo také v humanitních a společenských vědách (od antropologie a etnologie, k sociologii a ekonomii). Přestože hlavním zájmem těchto věd je člověk, kultura a společnost, jsou to právě věci, které člověka během života obklopují a jsou zároveň nositeli kulturních významů.

Klášter Zrze – Sveto Preobraženie

Studium artefaktů shrnul Bernard Blandin ve své sociologické teorii artefaktů, v rámci které vytvořil soustavu pojmů věc – předmět – nástroj.

Artefakty obecně
Claude Levi-Strauss

Obecně je za artefakt považován uměle vytvořený nebo modifikovaný předmět, jež byl vyroben člověkem, a to nejen člověkem moderním, ale i člověkem předmoderním. Jedná se o předmět, jež byl vytvořen v souladu s normami určité kultury. Pojem artefakt původně existoval pouze v archeologických výzkumech, kde označoval uměle vytvořené věcné kulturní objekty. Postupem času si ho ale v průběhu 20. století osvojily další obory, např. kulturní a sociální antropologie či etnografie. Problematice artefaktu v antropologii se věnoval například francouzský antropolog Claude Lévi-Strauss v díle "Cesta masek", kde se zabývá antropologickou interpretací objektů (artefaktů) domorodého výtvarného umění.[1] Pojem artefakt má však i jiné využití. Značí také odchylku měření, nevhodným použitím vědecké metody zjištěný zdánlivý jev, který ve skutečnosti neexistuje. Tedy zkreslení výsledků určitou technikou, kdy výsledek je dán nesprávným postupem.[2] Jako příklad mohou sloužit tzv. EEG artefakty, kde se objevují artefakty nejen technické, ale i biologické. Například pohybové a svalové artefakty, které vyšetření zkreslují.[3]

Sociologická teorie artefaktů

Sociologická teorie artefaktů B. Blandina rozlišuje řadu pojmů věc – předmět – nástroj.[4] Ta říká, že než se stane věc artefaktem, projde určitým cyklem proměny. V konečné etapě se pak stane nástrojem, který slouží k různým společenským funkcím. Jako příklad nám může posloužit kámen. Ten se nejprve objevuje svojí věcností, potom co je upraven, (například hlazením, rytím) se přemění v artefakt.

V první etapě poznávání věcí náš ovlivňují určité vlivy (pocity, afekty, kulturní souvislosti, apod.), podle kterých jsme schopni věc zařadit do kategorie (bezpečný/nebezpečný předmět). Další skupinou, jíž se sociologie také zabývá, jsou předměty, které patří do každodenní rutiny života. Ty můžou fungovat v různých rozměrech. Ty si můžeme představit na budíku. [5]

  • Rozměr citový: „Nesnáším ten budík, co mě budí“
  • Rozměr poznávací: „Kdo sestrojil ten budík u bomby?“
  • Rozměr symbolický: „Budík mi připomíná hodiny u babičky“
  • Rozměr funkční: „Kolik je hodin?“

Fáze osvojení

Chvíle, kdy se věc přemění na předmět, je když ji člověk uvede do rozměru citového a poznávacího – nalezení vhodného/nevhodného kamene. V další fázi, kdy se předmět mění na nástroj, mu člověk přiděluje rozměr funkční a symbolický – kámen použiji k zabití zvířete, symbolizuje převahu člověka nad zvířetem.[5] Ten samý předmět však může na jiném místě, v jiném čase, plnit odlišnou funkci, např. kámen napříště poslouží k zatížení papíru na pracovním stole.[6]

Přeměna v nástroj

Druhá etapa, nazývána také instrumentalizace, zachycuje poslední přeměnu v nástroj. Status původního předmětu se mění a stává se součástí aktivit subjektu jako nástroj. Nástroj v této podobě vstupuje do určitých vztahů, ty můžou být například: fyzické (funkce, jež může nástroj provádět), psychické (symbolika, kulturní podtext) a společenské, které navíc ještě dělíme na další formy, a to: jazykové, vlastnické (nástroj = statek, zboží), ekonomické (hodnota) a probační (norma, standard).

Příklady artefaktů a jejich typologie

Pojem artefakt zahrnuje vše, co lze reálně vytvořit, vnímat a v posledku pojmenovat a popsat, od fyzické podoby slov a elektronických a tištěných knížek, notových záznamů a návodů k použití přes taneční nebo hudební produkci, počítače, sochy nebo malby, od parních strojů až k nanotechnologiím. Artefakt je médium, jehož prostřednictvím tvořivost nabývá reálnou podobu a tím i potenciální hodnotu.[7] Dle tradičního vymezení objekt můžeme nazývat artefaktem jedině a pouze, pokud má svého autora.[8] Americký filozof Marx W. Wartofsky[9] ustanovil 3 základní typy artefaktů:

  • primární artefakt, jež je používán k produkci (např. kladivo, kamera, vidlička apod.),
  • sekundární artefakt, které jsou komplementární k primárním artefaktům (např. návod ke kameře),
  • terciární artefakty, jež reprezentují sekundární artefakty, např. umělecký popis artefaktu.

Nejtypičtějším příkladem artefaktu jsou nástroje, které byly vytvořeny pro další účely. Tedy například zbraně, nástroje či umění.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cultural artifact na anglické Wikipedii.

  1. LÉVI-STRAUSS, Claude. Cesta masek. Liberec: Dauphin, 1996, 199 s., [8] s. obr. příloh. ISBN 80-860-1922-5.
  2. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 285. ISBN 978-80-7367-269-0.
  3. RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ. Psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2012, 466 s. ISBN 978-802-4619-859.
  4. BLANDIN, Bernard. La construction du social par les objets. Paris: Presses Universitaires de France, 2002. ISBN 2130527833.
  5. PAVLŮ, Ivan. Analýza artefaktů. [online]. 2011 [cit. 2015-01-02]. Dostupné z: <http://www.bylany.com/pdf/Pavlu_Analyza%20artefaktu.pdf/ Archivováno 10. 9. 2016 na Wayback Machine>
  6. IHDE, Don. Technology and the Lifeworld: From Garden to Earth. Indianapolis: Indiana University Press, 1990. ISBN 0-253-32900-0.
  7. SLAVÍK, Jan, Vladimír CHRZ a Stanislav ŠTECH. Tvorba jako způsob poznávání. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 9788024625300.
  8. Artifact. In: HILPINEN, Risto. Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2011 [cit. 2015-01-03]. Dostupné z: <http://plato.stanford.edu/entries/artifact//>
  9. WARTOFSKY, Marx W. Models: representation and the scientific understanding. Boston: D. Reidel Pub. Co., c1979, xxvi, 390 p. ISBN 90-277-0947-5.

Literatura
  • BLANDIN, Bernard. La construction du social par les objets. Paris: Presses Universitaires de France, 2002. ISBN 2130527833.
  • JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 285. ISBN 978-80-7367-269-0.
  • HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 774. ISBN 978-807-3675-691.
  • Velký sociologický slovník: I. svazek. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1996, s. 749-1627. ISBN 80-718-4310-5.
  • SLAVÍK, Jan, Vladimír CHRZ a Stanislav ŠTECH. Tvorba jako způsob poznávání. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 9788024625300.
  • WARTOFSKY, Marx W. Models: representation and the scientific understanding. Boston: D. Reidel Pub. Co., c1979, xxvi, 390 p. ISBN 90-277-0947-5.
  • LÉVI-STRAUSS, Claude. Cesta masek. Liberec: Dauphin, 1996, 199 s., [8] s. obr. příloh. ISBN 80-860-1922-5.
  • RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ. Psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2012, 466 s. ISBN 978-802-4619-859.
  • IHDE, Don. Technology and the Lifeworld: From Garden to Earth. Indianapolis: Indiana University Press, 1990. ISBN 0-253-32900-0.

Externí odkazy
  • PAVLŮ, Ivan. Analýza artefaktů. [online]. 2011 [cit. 2015-01-02].
  • Artifact. In: HILPINEN, Risto. Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2011 [cit. 2015-01-03].
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.