Arnošt Czech z Czechenherzu

Pocházel z rodiny vyššího státního úředníka, studoval na gymnáziu v Třeboni a pak v Praze, studia však nedokončil a roku 1896 si našel zaměstnání v poštovních službách. V roce 1902 se oženil[3] s Annou Valachovou. Roku 1906 podnikl cestu do Itálie. V letech 1909 až 1929 pak pracoval jako úředník Zemské banky, odkud odešel ze zdravotních důvodů předčasně do penze.

Nejprve vydával básně a prózy ovlivněné novoromantickými tendencemi (snové motivy, výlučná a tajemná prostředí, záhady duševního života). V tomto období napsal i několik divadelních her využívajících konvenční dramatické situace a dějové efekty. Přispíval do mnoha novin a časopisů (například Moderní žena, Národní listy, Světozor, Zlatá Praha) a sám redigoval časopisy Melpomene (v letech 1903–1904) a Česká svoboda (v letech 1919–1920).[2]

Zájem o parapsychologii ho pak postupně přivedl k amatérskému studiu indické kultury a jako její propagátor se stal členem Indického sdružení při Orientálním ústavu v Praze a Indian Society of Oriental Art v Kalkatě. Překládal ze sanskrtu. V několika svých románech ze třicátých let, které však postavil na konvenčních a senzačních dějových prvcích (intriky, nečekaní zvraty, motivy iracionálních sil), se snažil informovat čtenáře o tradicích indické kultury a vyjadřoval v nich také podporu boji Indie za nezávislost.[2]

• Několik slov ku Goethově produkci literární (1901), studie,
• Snivá láska (1902), povídka,
• Štěstí světla (1902), novela,
• Vilém Hauff (1903), studie o německém romantickém spisovateli Wilhelmovi Hauffovi,
• Spása (1904), divadelní hra,
• Cena slávy (1904 premiéra, knižně 1905), jediná autorova divadelní hra, která se dostala na profesionální scénu,[2]
• Za cizí vinu (1906), divadelní hra,
• Jen ta a žádná jiná (1906), divadelní hra, komedie se zpěvy,
• Karel Havlíček Borovský (1906), studie,
• Hétera (1908), povídka,
• Ve tmách života (1908), tři dramatické etudy,
• Písně samotáře (1910), sbírka básní,
• Erotovy úsměvy (1910), sbírka básní,
• Svatohelenský Prométheus (1912), sbírka básní věnovaná Napoleonovi Bonapartovi,
• Zlatý horizont (1912), báseň,
• Kupidovy hry o život i smrt (1912), sbírka povídek,
• Víra v život (1920), román,
• Hledající lidstvo (1922), esej, ve které autor spojuje výklad magie s odmítáním materialismu a ateismu a s popisem různých metapsychických jevů,
• Podzimní píseň (1928), sbírka básní,
• Brahmánská moudrost (1929), výklad véd, příspěvek ke srovnávací vědě náboženské,
• Šiva, božský tanečník (1933), román,
• Palác na břehu Gangy (1933), román,
• Bouře nad Bombají (1936), román,
• Má Indie (1938), báseň,
• Hovory s nesmrtelnými (1940), báseň,
• Okno ve vzpomínkách (1941), staropražská epizoda veršem,
• Avašina píseň (1941), dramatická báseň,
• Rozbitý džbán (1944), překlad sanskrtské básně Ghata Karparam,
• Babylónská věž (1944), fantastický román líčící snahu šíleného miliardáře Shylocka postavit novou babylónskou věž, přičemž k ovládání lidí využívá nejmodernější techniku (např. televizní přístroj k dálkovému sledování podřízených).[4]