Arnaud Démare

V srpnu 2012 Démare vyhrál svůj první World Tourový závod v kariéře, a to Vattenfall Cyclassics před domácím favoritem Andrém Greipelem a Giacomem Nizzolem.[2] Démare jasně dominoval závěrečném hromadnému sprintu, který se konal v extrémním vedru na konci závodu dlouhého 245,6 km.

V sezóně 2013 vyhrál Démare celkové pořadí a 3 etapy na závodu Čtyři dny v Dunkerku.[3] Ve 3. etapě Démare získal se svým rozjížděčem Geoffreyem Soupem první 2 místa v etapě poté, co Soupe vyprodukoval závěrečné silové vzepětí, aby vypustil Démara a sám si dojel pro druhé místo před Ramonem Sinkeldamem (Argos–Shimano).[4]

Démare v sezóně 2014 obhájil vítězství na Čtyři dny v Dunkerku. Zároveň také vyhrál bodovací soutěž, soutěž mladých jezdců a 2 etapy.[5] Démarovi se dařilo i v jarních klasikách, kdy získal 2. místo na Gent–Wevelgem a 12. místo na Paříž–Roubaix.

Většinu sezóny se Démarovi nedařilo a na jarních klasikách si připsal pouze jedno umístění v top desítce, a to na klasice Omloop Het Nieuwsblad. Stále se mu však podařilo získal 2 etapová vítězství na etapovém závodu Kolem Belgie a 6. místo na srpnové sprinterské klasice Vattenfall Cyclassics.

Démare začal svou sezónu ve Francii na etapových závodech Étoile de Bessèges a La Méditerranéenne. Na druhém jmenovaném závodu vyhrál se svým týmem FDJ týmovou časovku a následující den sám vyhrál etapu v hromadném dojezdu.[6] Další vítězství Démare získal v první etapě s hromadným startem na Paříž–Nice, v níž těsně porazil Bena Swifta.[7] 19. března 2016 pak získal dosud nejvýznamnější vítězství ve své kariéře, a to monument Milán – San Remo. Jeho vítězství bylo zpochybňováno Matteem Tosattem a Erosem Capecchim, kteří ho obviňovali z toho, že si nechal nelegálně pomoct týmovým autem na stoupání Cipressa 30 km před cílem poté, co se zamotal do nehody a odpadl z pelotonu. Rozhodčí se však rozhodli Démara nijak nepotrestaná z důvodu absence jakéhokoliv fotografického nebo videozáznamu.[8] Démare se tak stal prvním francouzským vítězem tohoto závodu od roku 1995, kdy vyhrál Laurent Jalabert a prvním francouzským vítězem monumentu od roku 1997, v němž Frédéric Guesdon vyhrál Paříž–Roubaix a Giro di Lombardia.[9]

Démare získal své první etapové vítězství na Tour de France 4. července ve 4. etapě v hektickém sprintu ve městě Vittel.[10] V 6. etapě byl Démare poražen Marcelem Kittelem, stejně jako v 2. etapě. V průběhu horské 8. etapy Démare trpěl kvůli nemoci a velice brzy odpadl. Společně se 2 týmovými kolegy dojeli 37 minut a 33 sekund za vítězem etapy, sám Démare dojel na 188. místě. 9. etapu dokončil na 2. místě v bodovací soutěži, asi 40 minut za etapovým vítězem, tímpádem nestihl časový limit a společně s 6 dalšími jezdci musel odstoupit z Tour de France.[11]

Démare se v sezóně 2018 znovu zúčastnil Tour de France, ale v úvodních rovinatých etapách nezískal ani jedno vítězství. Poté, co za pomoci svých týmovými kolegů přežil horské etapy 2. a 3. týdne, získal vítězství v 18. etapě. V té byl skvěle připraven k závěrečném sprintu svým rozjížděčem Jacopem Guarnierim a získal tak vítězství v poslední rovinaté etapě před závěrečnou etapou v Paříži.

Démare na Giru d'Italia 2019.

Démare se v květnu zúčastnil Gira d'Italia, kde vyhrál 10. etapu v rychlém a dlouhém hromadném sprintu v centru Modeny. Získal tak své první Etapové vítězství na Giru d'Italia.[12] V následující etapě se stal lídrem bodovací soutěže. Své vedení si udržel až do 18. etapy, v níž fialový dres odevzdal novému vedoucímu závodníkovi této klasifikace, Pascalu Ackermannovi. Démare nakonec Giro dokončil na 2. místě v bodovací soutěži, právě za Ackermannem.

Po restartu sezóny na začátku srpna Démare vyhrál klasiku Milán–Turín, etapové závody Tour Poitou-Charentes en Nouvelle-Aquitaine a Tour de Wallonie a francouzský národní šampionát v silničním závodu. Také vyhrál 1 etapu na závodu Tour de Luxembourg a získal stříbrnou medaili v silničním závodu na Mistrovství Evropy. V říjnu se Démare zúčastnil odloženého Gira d'Italia, kde vyhrál v prvním týdnu 3 etapy, a to čtvrtou, šestou a sedmou. Následně vyhrál ještě 11. etapu, v níž potřetí v průběhu závodu porazil Petera Sagana.[13] Démare se stal lídrem bodovací soutěže po 5. etapě a své vedení si udržel až do cíle v Milánu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnaud Démare na anglické Wikipedii.

• Groupama–FDJ

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnaud Démare na Wikimedia Commons