Arcovenator

Arcovenator; Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 74 miliony let
	Hypotetická rekonstrukce arkovenátora.
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Sauropsida);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	plazopánví (Saurischia);
Podřád	teropodi (Theropoda);
Infrařád	Ceratosauria;
Čeleď	Abelisauridae;
Podčeleď	Majungasaurinae;
Rod	Arcovenator;
Binomické jméno
	Arcovenator escotae; Tortosa et al., 2014
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arcovenator („lovec od řeky Arc“) byl rod teropodního dinosaura z čeledi abelisauridů (podčeleď Majungasaurinae). Žil v období pozdní svrchní křídy (geologický stupeň kampán, stáří kolem 74 milionů let) na území dnešního departementu Var (oblast Provence-Alpes-Côte d'Azur) na jihovýchodě Francie.

Objev

Jeho fosilie byly objeveny v roce 2006 v sedimentech spodní části souvrství Argiles Rutilantes. Typový druh Arcovenator escotae byl formálně popsán týmem paleontologů v roce 2013.[1] Druhové jméno je poctou společnosti Escota (či nověji Vinci SA), která financovala vykopávky.

Podobné fosilie možná stejného rodu dinosaura ale známe například také z území Španělska.[2]

Popis

Holenní a lýtková kost arkovenátora.

Arcovenator dosahoval podle autorů popisné studie délky v rozmezí 5 až 6 metrů. V novější studii z roku 2016 mu byla přisouzena poněkud menší délka 4,8 metru.[3] Fosilie tohoto druhu dokládají přítomnost abelisauridů v Evropě během období svrchní křídy.[4] Zuby tohoto teropoda byly poměrně vysoké, dlouhé 3,5 až 5 cm, holenní kost byla poměrně útlá a u holotypu dosahovala délky 51 cm.

Odkazy

Reference

Tortosa, Thierry; et al. (2014). "A new abelisaurid dinosaur from the Late Cretaceous of southern France: Palaeobiogeographical implications". Annales de Paléontologie. 100(1): 63–86. doi:10.1016/j.annpal.2013.10.003
Erik Isasmendi, Angelica Torices, José Ignacio Canudo, Philip J. Currie & Xabier Pereda-Suberbiola (2022). Upper Cretaceous European theropod palaeobiodiversity, palaeobiogeography and the intra-Maastrichtian faunal turnover: new contributions from the Iberian fossil site of Laño. Papers in Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1419
Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). "Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king". Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2016.09.001
Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 84 (anglicky)

Literatura

Tykoski, Ronald B.; Rowe, Timothy (2004). "Ceratosauria". In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria (Second edition). Berkeley: University of California Press. pp. 47–70. ISBN 0-520-24209-2.
Filippi, L. S.; et al. (2016). A new brachyrostran with hypertrophied axial structures reveals an unexpected radiation of latest Cretaceous abelisaurids. Cretaceous Research. 60: 209-219.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Arcovenator na Wikimedia Commons
Informace na webu Prehistoric Wildlife (anglicky)
Profil na webu Arcovenator (anglicky)
Arcovenator na webu Dinodata (německy)
Profil taxonu na webu Fossilworks Archivováno 29. 5. 2020 na Wayback Machine (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Tortosa, Thierry; et al. (2014). "A new abelisaurid dinosaur from the Late Cretaceous of southern France: Palaeobiogeographical implications". Annales de Paléontologie. 100(1): 63–86. doi:10.1016/j.annpal.2013.10.003

[2] Erik Isasmendi, Angelica Torices, José Ignacio Canudo, Philip J. Currie & Xabier Pereda-Suberbiola (2022). Upper Cretaceous European theropod palaeobiodiversity, palaeobiogeography and the intra-Maastrichtian faunal turnover: new contributions from the Iberian fossil site of Laño. Papers in Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1419

[3] Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). "Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king". Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2016.09.001

[4] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 84 (anglicky)