Anohni

Narodila se ve městě Chichester (West Sussex, Spojené království). V roce 1977 se s rodinou přestěhovala do Amsterdamu a v roce 1981 do San Franciska. V době dospívání ji ovlivnil britský synth pop – zvláště emotivní zpěváci jako Marc Almond, Alison Moyet a Boy George. Mezi další umělce, kteří ovlivnili její tvorbu, patří: Diamanda Galas, Rozz Williams, Divine a Klaus Nomi a američtí umělci jako Nina Simone, Otis Redding a Donna Hathaway.[2]

V roce 1990 se Anohni přestěhovala na Manhattan a navštěvovala Experimental Theatre Wing na New York University. Založila soubor Blacklips[3] spolu s kreativní partnerkou Johannou Constantine. Začali hrou The Scarlet Letter od Antonyho, premiéra byla 12. října 1992. Poslední hra 13 Ways to Die byla uvedena poprvé a naposledy 13. března 1995. Během představení zazněly písně „Cripple and the Starfish“, „Blue Angel“ a „Hitler in My Heart“. Dalších několik let Antony zpívala v newyorských barech a klubech sama s doprovodem předem nahraných kazet. Věnovala se tak psaní a režírování divadelních her pro pozdní noc.

V roce 1996 získala Anohni grant od New York Foundation for the Arts pro realizaci představení The Birth of Anne Frank/The Ascension of Marsha P. Johnson v neziskové organizaci pro moderní umění Performance Space 122. Anohni s doprovodem vybraných hudebníků nahrála ve studiu některé ze svých písní. V roce 1997 vystoupila skupina pod jménem Antony and the Johnsons poprvé v The Kitchen, části představení avantgardního skladatele Williama Basinskiho Life on Mars. V roce 1999 skupina začala vystupovat pravidelně a častěji na akcích, například Joe's Pub a Knitting Factory v New Yorku.

Britský experimentální hudebník David Tibet z hudební skupiny Current 93 slyšel nahrávky a nabídl skupině, že mohou u jeho nahrávacího studia Durtro vydat hudební album; debutové album Antony and the Johnsons vyšlo v roce 2000. V roce 2001 Antony vydala další EP u společnosti Durtro, I Fell in Love with a Dead Boy, spolupracovali David Lynch/Angelo Badalamenti.

Na albu z roku 2005 I Am a Bird Now účinkovali hosté jako Lou Reed, Boy George, Rufus Wainwright a Devendra Banhart. Album vyšlo v Severní Americe u Secretly Canadian Records a v Evropě u Rough Trade. Získalo ocenění a Antony s ním vyhrála prestižní britskou cenu Mercury Prize.[4] Album také bylo nominováno na album roku časopisem Mojo.[5] Skupina připravila na podporu alba turné, cestovala po Severní Americe, Evropě, Austrálii a částech Jižní Ameriky. Píseň „Bird Gerhl“ vyšla na soundtracku k filmu V for Vendetta.[6]

Skupina Antony and the Johnsons spolupracovala také s experimentálním režisérem Charlesem Atlasem, připravili představení TURNING v listopadu 2006 v Římě, Londýně, Paříži, Madridu a Braze. Koncert zahrnoval živá videa s portréty několika tajemných žen z New Yorku. Ian Gittins z časopisu The Guardian popsal představení jako „křehké, pozitivně se stavějící k životu a upřímně krásné“.[7] Le Monde, pařížský časopis, uvítal TURNING jako „Koncertní manifest transexuálů“.

Další EP album s pěti písněmi od skupiny Antony and the Johnsons Another World bylo vydáno 7. října 2008. Na obalu je fotografie japonského butoh umělce Kazuo Ohno od Pierre-Oliviera Deschamps z roku 1984.

Třetí album skupiny, The Crying Light, bylo vydáno 19. ledna 2009. Na obalu je opět fotografie japonského butoh tanečníka Kazuo Ohno z roku 1977 od Naoya Ikegami. Album je tomuto umělci věnováno. Album se vyšplhalo na první pozici v European Billboard charts.[8] Anohni se vyjádřila k obsahu alba tak, že zpívá o „smutné budoucnosti země“. "Ústředními tématy The Crying light je smrt a přírodní krásy. V úvodní Her Eyes Are Underneath The Ground oplakává mrtvou matku, zatímco v Another World se pouští do dojemné eulogie umírající Země…... „Potřebuji jiný svět, tento je již skoro pryč. Bude mi scházet vítr, jež mne tak dlouho líbal“. Surreálné obrazy plné květin a sněhu v písních snad odkazují na pomíjivost krásy a spravedlnost přírody, v níž všechno živé musí jednou zemřít".[9] Album namixoval Bryce Goggin a obsahuje aranžmá Nico Muhly. Kritička Ann Powers napsala o The Crying Light do LA Times online: „Významné vyjádření k stavu přírody, vytvořil nečekané pouto mezi queer kulturou a hnutím zelených. Hudba je nádherná – umírněnější a sdělující, že cokoliv Antony and the Johnsons udělali určitě zůstane v mysli posluchačů.“[10]

Při turné v Severní Americe a Evropě na podporu nového alba bylo připraveno unikátní jevištní provedení alba The Crying Light spolu s britským komorním orchestrem Manchester Camerata v Manchester Opera House na Manchester International Festival. Koncertní hala měla vzhled křištálové jeskyně s laserovými efekty, které připravil umělec Chris Levine. Antony and the Johnsons koncertovali s dalšími symfonickými orchestry v létě roku 2009: Opera Orchestra of Lyon, The Metropole Orchestra, Roma Sinfonietta a The Montreux Jazz Festival Orchestra. Pro Salle Playel v Paříži navrhl Antonyin kostým pro jeviště Riccardo Tisci z Givenchy.[11]

EP Thank Your for Your Love zahrnuje pět písní a je předvojem studiového alba Swanlights, které je připraveno na říjen 2010, vidoeklip k písni „Thank You for Your Love“ ukazuje archivní záběry Antony z dob kolem roku 1991, kdy poprvé přijela do New Yorku, natočené na klasický filmový materiál (Super 8 mm film). Zachycuje zpěvačku jako dvacetiletého mladíka a také jako ženu. Vkusný a z větší části černobíle zpracovaný klip sestříhal David Boatman a svou barevností, nebo respektive nebarevností se stylově doplňuje s obalem EP Thank You for Your Love, na kterém najdete kromě titulní písně, dvou béček a tohoto klipu například i předělávky „Imagine“ Johna Lennona či „Pressing On“ Boba Dylana.[12]

Anohni kromě účinkování ve skupině Antony and the Johnsons spolupracovala s mnoha hudebníky různých žánrů.

V roce 2003 začala spolupráce s Lou Reedem: spolupracovala jako vokalistka v turné Animal Serenade, na albu The Raven nazpívala Anohni pozadí (s Sharon Jones a dětským sborem), účastnila se živých představení, zpívala s Lou Reedem píseň „Candy“ a „Just a Perfect Day“. V roce 2006 spolupracovala při nahrávání s islandskou hudebnicí Björk. Písně „The Dull Flame of Desire“ a „My Juvenile“ jsou součástí alba Volta. S Björk také zpívala duet na několika koncertech v Londýně, Reykjavíku a New Yorku. Znovu spolupracují v roce 2015, kdy Anohni zpívá společně s Björk v písni "Atom dance" na desce Vulnicura.

V roce 2008 Anohni účinkovala s pěti písněmi na eponymním albu skupiny Hercules and Love Affair, nejvíce se proslavila píseň „Blind“,[13] kterou Pitchfork Media zvolili za nejlepší píseň roku 2008 a dosáhla druhého místa v žebříčku deseti nejlepších singlů roku 2008 v časopisu Entertainment Weekly.[14]

Také odehrála koncert s Londýnským symfonickým orchestrem v Barbicanu v Londýn. Warren Howard z britského časopisu The Independent napsal: Dvě večerní představení s Londýnským symfonickým orchestrem mohou pro Hegarty představovat zasloužený vrchol umělecké spolupráce. Je to drtivý, úchvatný večer, který v rukou někoho jiného může působit už samolibě, ale místo toho, díky její skromnosti a vrozenému citu pro interpretaci, je příjemným překvapením.[15]

Anohni spolupracovala s Bernardem Butlerem, původně z rockové skupiny Suede, na několika akustických sezeních pro XFM.[16] Účinkovala také s Yoko Ono a skupinou Plastic Ono Band na Ornette Coleman's Meltdown v Royal Festival Hall v Londýně 14. června 2009, zpívala píseň Yoko Ono „Toy Boat“ z alba Season of Glass.

V roce 2010 spolupracovala na písni „Returnal“ skupiny Oneohtrix Point Never. Rovněž zpívala duet s Elisou v písni „Forgiveness“ a podílela se na skladbě „Another Day in America“ z alba Homeland hudebnice Laurie Anderson. Roku 2011 spolupracovala se skupinou MEN na písni „Who Am I To Feel So Free“ z alba Talk About Body. Dále se podílela na opeře The Life and Death of Marina Abramović režiséra Roberta Wilsona.[17][18] Spolupracovala na krátkém filmu Christina's Farm natočeném speciálně pro Biennale di Venezia 2011, režie Milica Zec.[19]

• Film režiséra Stevea Buscemiho Animal Factory[20] (2000)- píseň Rapture
• Ve francouzském filmu Wild Side (2004) - píseň „I Fell in Love With a Dead Boy“
• Ve filmu Leonard Cohen: I'm Your Man[21] (2005) - píseň „If It Be Your Will“
• Ve filmu The Secret Life of Words (2005) - píseň „Hope There's Someone“
• Ve filmu V for Vendetta[6] (2006)- píseň „Bird Gerhl“
• V epizodě Random Shoes seriálu Torchwood (2006)- píseň „Hope There's Someone“
• V epizodě The He and th She seriálu Sběratelé kostí[22] (2008) - píseň „River of Sorrow“
• Vizuální produkce Fleurs 2, hudebník Franco Battiato (Universal, November 2008) - Del suo veloce volo
• Ve filmu I'm Not There[23] (2007) - píseň „Knocking on Heaven's Door“
• V závěrečné sekvenci epizody v první sezóně kriminálního dramatu Saving Grace[24] - píseň „Hope There's Someone“

• V červenci 2008 Anohni debutovala s výstavou obrazů v Brussels exhibition pod vedením kurátora Jerome Sanse.[25]
• V samostatných výstavách pokračovala v Galerii Isis v Londýně [25] a Accademia Albertina v italském Turíně.
• V dubnu 2009 se Anohni se stala kurátorkou výstavy 6 Eyes u Agnes B., Galerie Du Jour in Paris..Na této výstavě Antony zdůraznila spojení mezi její vlastní prací a prací umělců Petera Hujara, Kiki Smith, Barbary Cummard, Alice O'Malley, Jamese Elaine a Williama Basinski.
• V roce 2007 Anohni vytvořila původní soundtrack k videu Nicka Knighta návrháře Husseina Chalayana.[26]
• Spolupracovala s italskou módní firmou Prada, pro jejíž kampaň napsala píseň The Great White Ocean
• V roce 2009 se Anohni objevila jako múza Riccarda Tisci a Givenchy v časopisech Dazed & Confused a L'Uomo Vogue.
• 26. ledna 2012 vystoupila v Museum of Modern Art (New York), představení mělo název "Swanlights", spolupracovala s laserovým umělcem Chris Levinem a scénografem Carl Robertshawem. New York Times zveřejnil příští den článek s názvem "Cries From the Heart, Crashing Like Waves", (Pláče od srdce, burácí jako vlny).[27]

• 13. července 2012, Festival Colours of Ostrava - Antony And The Johnsons vystoupili poprvé v České republice s Janáčkovou filharmonií [28]

S Antony and the Johnsons

• Antony and the Johnsons (2000)
• I Am a Bird Now (2005)
• The Crying Light (2009)
• Swanlights (2010)

Jako Anohni

• Hopelessness (2016)
• Paradise EP (2017)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antony Hegarty na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antony Hegarty na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Diskografie skupiny Antony And The Johnsons na Discogs
• Diskografie
• Antony And The Johnsons na My Space
• Antony Hegarty v Internet Movie Database (anglicky)
• Diskografie Archivováno 28. 5. 2020 na Wayback Machine
• Hercules-And-Love-Affair-recenze
• Musicserver.cz Thank-You-For-Your-Love
• Marina Abramovič na Praguebiennale