Antonio Bertali

Narodil se ve Veroně a základní hudební vzdělání získal u Stefana Bernardiho. Kolem roku 1624 vstoupil do služeb vídeňského dvora jako instrumentalista („valoroso nel violino“) a brzy mu byla svěřena produkce hudby k výjimečným příležitostem. Roku 1649 se stal dvorním kapelníkem a v této funkci vytvořil velké množství duchovní hudby i brilantní instrumentální sonáty; a zasloužil se o rozvoj védeňsko operní scény. Pracoval rovněž pro biskupský dvůr v Kroměříži. V tamějším hudebním archivu je dochováno velké množství jeho zejména instrumentálních skladeb. Antonio Bertali byl znám napříč Evropou zejména jako skladatel baletů a oper. Teoretik a skladatel Christoph Bernhard jej zmiňuje jako příklad divadelního stylu (stylus luxurians).

Bertaliho skladby jsou komponovány ve stylu ostatních severoitalských skladatelů té doby. Byl velmi plodný skladatel. Komponoval opery, oratoria, velké množství liturgických skladeb a komorních děl. Zejména jeho opery jsou z důležité z hlediska konsolidace italské opery seria ve Vídni. Přibližně polovina z jeho děl je ztracena. Většina jeho dochovaných skladeb pochází z opisů jeho současníků, zejména z pozůstalosti Pavla Josefa Vejvanovského. Některé skladby jsou uloženy ve vídeňské Hofbibliothek, v knihovně benediktínského kláštera Kremsmünster v Rakousku a v Kroměříži. Nejdůležitějším zdrojem informací o Bertaliho díle je, vídeňský katalog Distinta Specificatione, který uvádí tituly a notové záznamy více než 2000 skladeb.

• N. M. Jensen: The Instrumental Music for Small Ensemble of Antonio Bertali. In DAM (20) 1992, str. 25–43
• L. Kačic: Ein Raubdruck aus den Jahren 1671–1672: S. Capricornus oder A. Bertali?. in Musik des 17. Jahrhunderts und Pavel Vejvanovský, Kroměříž 1993, str. 237–240
• H. Knaus: Die Musiker im Archivbestand des kaiserlichen Obersthofmeisteramtes (1637–1705). Vienna 1967–1969
• C. La Roche: Antonio Bertali als Opern- und Oratorienkomponist, Wien, Universität
• S. S. Olsen: Antonio Bertali’s La strage degl’innocenti: an Edition with Commentary, University of Columbia, Missouri, 1972
• A. Orel: Die Kontrapunktlehrer von Poglietti und Bertali. In Kongress Bericht, Bamberg 1953
• R. Schaal: Die Tonkünstler-Porträts der Wiener Musiksammlung von Aloys Fuchs. Wilhelmshaven 1970
• G.D. Zink: The Large-Ensemble Sonatas of Antonio Bertali and their Relationship to the Ensemble Sonata Traditions of the Seventeenth Century. Washington University 1989

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Bertali na Wikimedia Commons
• Volně přístupné partitury děl od Antonia Bertaliho v projektu IMSLP
• Stručný životopis
• Dramatická sakrální díla
• Život a dílo (fr)