Antonie von Procházka

Narodila se v Praze jako Antonie Ludmila Monika Gundlingová, třetí ze čtyř dětí Eduarda Gundlinga a Pauliny Gundlingové rozené Stupkové. Rodina má původ ve francké rodině Gundlingových, z níž pocházeli např. slavní bratři Jacob Paul von Gundling a Nikolaus Hieronymus Gundling a její strýc, Julius Gundling.

Po absolvování klášterní školy řádu voršilek v Praze v letech 1867 až 1873 navštěvovala v zimních měsících následující čtyři roky kurzy malování a kreslení pro dámy na c. k. uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letních měsících podnikla se svými rodiči cesty do Uher, Německa, Itálie, Švýcar, Francie, Španěl a Anglie, což jí umožnilo získat si velký všeobecný rozhled. 24. června 1893 se vdala za ministerského radu Rudolfa sv. p. von Procházka, jemuž 20. listopadu 1900 porodila syna Romana.

Po pražském povstání proti německým okupantům v květnu 1945 byla Antonie baronka Procházková umístěna v českém koncentračním táboře pro Němce zřízeném v Břevnovském klášteře, kde následně 16. nebo 17. května 1945 zemřela.

Jako dlouholetá členka Rakouské společnosti červeného kříže byla Antonie baronka Procházková nejprve zapisovatelkou této společnosti a roku 1910 byla zvolena do předsednictva Ženského pomocného spolku Červeného kříže Českého království (Frauenhilfsverein vom Roten Kreuze im Königreich Böhmen). Zde se angažovala v otázkách pomoci lidem v nouzi.

Stejně jako její otec, byla činná také v oblasti umění a jeho podpory, působila jako zpěvačka a učitelka zpěvu a roku 1920 se stala předsedkyní Klubu německých umělkyň v Praze.

Za svou péči o sociálně slabé a za zásluhy v oblasti vojenské zdravotnické péče v době první světová válce obdržela 29. ledna 1916 Čestný odznak Rakouského Červeného kříže s válečnou dekorací . 4. dubna 1917 jí císař Karel I. propůjčil Válečný kříž za občanské zásluhy II. třídy jako „Uznání zvláště záslužné působení v Rakouského Červeného kříže“.