Anton Svraka

Už před vznikem Československa patřil mezi předáky sociálních demokratů v Prešpurku. Byl jejich tajemníkem. Počátkem roku 1918 se podílel na přípravě oslav výročí maďarské revoluce roku 1848.[2]

V roce 1920 byl aktivním stoupencem levicového křídla sociální demokracie.[3] Účastnil se jejího celoslovenského sjezdu v Lubochni a byl zvolen místopředsedou sjezdu.[4]

Po vzniku Československa byl ještě v lednu 1920 skeptický ohledně možného připojení bratislavských sociálních demokratů k Československé sociálně demokratické straně dělnické, protože se obával propadu popularity mezi početnými bratislavskými etnickými Maďary a Němci. Vyjádřil se tehdy pro to, aby československá sociální demokracie deklarovala vůli řešit otázku menšin a jejich kulturních požadavků. Pokud by tak neučinila, měli maďarští a němečtí sociální demokraté na Slovensku kandidovat v nadcházejících volbách samostatně, což se také stalo.[2]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Maďarsko-německou sociální demokracii[2] senátorské křeslo v Národním shromáždění. Pak přešel do senátorského klubu nově zřízené KSČ. Mandát držel do roku 1925.[5] Působil na Slovensku, v stengorafickém protokolu je uvedeno, že projevy ve sněmovně měl v němčině.[6][7] V jiných zdrojích je uváděn jako Maďar.[8][2]

Profesí byl tajemníkem v Bratislavě.[9] Od roku 1921 vydával v Bratislavě maďarský list Népszava.[10]

V roce 1922 tisk informoval, že Svraka opouští senátorský klub KSČ, ale pak musel zprávu dementovat.[11] V roce 1927 byl odsouzen na dva měsíce do vězení za pobuřování, kterého se měl dopustit roku 1926 v Gejdelu v okrese Nitra.[12]