Anton Rakický

Rakický v 80. letech údajně velice dobře vycházel s důstojníkem StB Rastislavem Mátrayem (vedoucím bratislavského oddělení StB pro PZO[8]) a StB jej řadu let nechávala v klidu.[7] Po Mátrayově nuceném odchodu od tajné policie[pozn 2] se v StB začaly postupně množit zprávy o „ne zrovna správném vztahu šéfa 32. obchodní skupiny k zásadám socialistického hospodaření“[7] a slovenská větev StB ho začala prověřovat pro podezření ze závažné hospodářské kriminality (spis byl veden pod krycím jménem Nota).[7]

Vyšetřování se týkalo údajného protežování západních firem a obohacování.[10] Rakický prodal za Petrimex do ciziny 28 tisíc tun síry dovezené z Polska, čímž porušil předpisy a způsobil nedostatek suroviny v domácím hospodářství (některé továrny kvůli tomu musely omezit výrobu).[10] Navíc polská strana po zjištění reexportu zastavila dodávky do Československa, takže to pak muselo síru dovážet ze západu za téměř dvojnásobnou cenu.[10] Vyšetřovatel StB škodu vyčíslil na 80 miliónů devizových korun, což v té době byla závratná částka.[10] Upozorňoval také na Rakického podezřele velké bohatství a velmi nákladný způsob života jeho rodiny.[10] (Rakický neúměrné výdaje vysvětloval příjmy z hudebních koncertů - byl totiž také uznávaným jazzovým bendžistou a cestoval s kapelou po světě.[10]) StB proti Rakickému „rozvinula sledovací mašinerii“[6] (využila agenturní síť v Petrimexu, zprávy z rezidentury ve Varšavě, nasadila odposlech domácího telefonu, prováděla tajné prohlídky a monitoring jeho korespondence; prověřila bankovní konta, vyslýchala kompetentní osoby apod.)[10] Sám Rakický se ovšem díky množství známostí mezi příslušníky StB o svém vyšetřování dozvěděl, ovlivňoval ho stížnostmi na nejvyšší stranické i státní orgány a případ nakonec skončil závěrem, že nejde o podezření z trestného činu.[10] Na základě tohoto podezření ovšem ztratil místo v Petrimexu a oficiálně se živil jen jako hudebník.[10]

Po listopadu 1989 se Rakický velmi rychle zorientoval a mistrně zužitkoval své vyšetřování StB (pasoval se za oběť totalitního útisku).[10] Už v lednu 1990 ho slovenská republiková vláda národního porozumění jmenovala náměstkem ministra průmyslu.[11] Využil své konexe (přátelil se zejména s Milanem Kňažkem a Ján Čarnogurským[11]) a byl Kňažkovým státním tajemníkem v době, kdy působil jako ministr mezinárodních vztahů v první vládě Vladimíra Mečiara.[4] Kňažko v té době budoval struktury budoucího ministerstva zahraničních věcí a veškerou hierarchii, kontakty a vztahy vytvářel s Rakickým po boku.[4] Státní tajemníci měli v té době vyšší pravomoci než je tomu dnes.[4] V řadě aktivit mohli jednat samostatně, často dokonce vedli jednání se špičkami cizích států na vlastní pěst.[4] Jistě to podnikatele pomýšlejícího na možnosti zahraniční klientely potěšilo.[4]

Poté, co se Kňažko stal po volbách v červnu 1992 ministrem mezinárodních vztahů, stal se Rakický v srpnu 1992 jeho náměstkem.[11] Na starost měl hlavně hospodářskou agendu.[11] Po přejmenování ministerstva na ministerstvo zahraničních věcí přešel Rakický do funkce státního tajemníka.[11] V listopadu 1992 ovšem musel z ministerstva odejít kvůli aféře s chystaným prodejem tanků do Pákistánu.[11] Ve skutečnosti ovšem Rakického vytlačili Mečiar a jeho lidé, s nimiž se dostával do konfliktu i sám Kňažko (Mečiar jej z vlády odvolal v březnu 1993).[11]

Po sametové revoluci byl odvolán generální ředitel Petrimexu Rudolf Štencl a akcionáři Petrimexu (tedy zástupci českých a slovenských chemiček) zvolili předsedou představenstva těsnou většinou Ivana Harmaniaka.[12][pozn 3] Zaměstnanci Petrimexu ale sepsali protestní petici a vynutili si zvolení Rakického.[12]

Nový ředitel jmenovaný „na přání lidu“ měl s podnikem velké plány. Doba byla taková, že postupně opadávala omezení pro mezinárodní obchod a centrální plánování nahradila „volná ruka trhu“.[12] Petrimex se musel nové době přizpůsobit a tak Rakický prováděl velké vnitřní změny (snížil počet servisních zaměstnanců, přizpůsobil své vnitřní fungování podle klientů apod.) Hospodářsky prosperoval (např. v roce 1992 vykázal obrat 27,4 miliardy korun a zisk 372 milionů korun).[11] Rakický se ovšem nechtěl spokojit s tím, aby Petrimex zůstal jen obchodní společností (nejspíš si uvědomoval, že přijde doba, kdy se samy chemičky naučí sjednávat dodávky a odbyt samostatně a tedy levněji)[13] a připravoval se na privatizaci.[13] Ta se sice rozběhla až v roce 1995, ale zápisy z představenstva Petrimexu dokazují, že vedení podniku hledalo cestu pro majetkový vstup do některých chemiček minimálně od roku 1992.[13]