Antonín Borovička

Antonín Borovička se nejprve vyučil u svého otce hrnčířem. Otec byl kapelníkem vesnické kapely a tak syn hrál od dětství v jeho kapele. Nejprve na křídlovku a housle, ale v šestnácti letech již ovládal pět nástrojů.

Na začátku 1. světové války musel narukovat, ale byl zraněn a byla mu amputována pravá noha. Z nemocnice v Záhřebu vrátil domů do Davle jako invalida. Založil dechový a smyčcový orchestr Vltavanka, který se pod jeho vedením stal známým a vyhledávaným orchestrem.

Své skladby si nejprve vydával sám kamenotiskem. Později se jich ujalo pražské nakladatelství Grando. Prostřednictvím rozhlasu a tiskových vydání se rychle rozšířily do sousedních zemí. Hned jeho první skladba, polka „Nejhezčí koutek“ z roku 1923 si získala světovou proslulost pod německým názvem Löffelpolka.

Seznam jeho skladeb není rozsáhlý, napsal jich jen něco okolo čtyřiceti, ale téměř každá z nich se stala trvalou součástí repertoáru tanečních orchestrů do dnešních dnů.

• Alenka
• Až budou trumpety , polka
• Chaloupko nízká, valčík
• Davelská polka, polka
• Greenville, polka
• Hájenka
• Já se o tvou lásku prosit nebudu
• Jaro jde k nám, polka
• Jaruška
• Jawa
• Jen jednou v roce, polka
• Klárinka, polka
• Květuška, polka
• Májový večer, valčík
• Martička
• Milé vzpomínky, valčík
• Nejhezčí koutek, polka
• Pepina
• Pozdrav z hvozdů, Pochod
• Radostné mládí
• Růžový květ, valčík
• Sázavská polka, polka
• Snad vzpomeneš
• U potůčku, polka
• U topolů, polka
• V zahrádce, polka
• Vyhrávala kapela, polka
• Vlastenka, polka
• Volenka, polka
• Ztracená láska, valčík