Antonín Černý (architekt)

V letech 1914–1922 studoval architekturu na pražské technice, jeho učiteli byli mj. Josef Fanta, Jan Koula a Antonín Engel. Pracoval nejprve v ateliéru Oldřicha Tyla, v roce 1932 se osamostatnil. Několik jeho projektů bylo realizováno a nejznámější z nich je budova pojišťoven Assicurazioni Generali a Moldavia Generali (později palác Sevastopol, nyní palác Broadway) mezi ulicemi Na Příkopě a Celetnou, která patří k nejrozsáhlejším funkcionalistickým stavbám v Praze; na tomto projektu spolupracoval s Bohumírem Kozákem.

Některé realizované stavby v Praze:[1]

• vila v Dejvicích, Na Hanspaulce 1664/6 (1931)
• nájemní domy v Krči, U nových domů III 533/1 – 538/11 (1932–1937)
• obytné domy na Břevnově, Nad Kajetánkou čp. 1401, 1402, 1410 – 1415 (1936)
• Palác Broadway na Starém Městě, Na Příkopě 988/31 (1936–1938, s B. Kozákem)
• obytný blok ve Vršovicích, Sámova čp. 29 (1937)
• obytné bloky v Karlíně, Pernerova čp. 558 a 559 (1938–1941)
• vlastní vila v Dejvicích, Matějská 1986/9 (1939–1940),[2] památkově chráněná[3]

Vlastní vila A. Černého v Dejvicích

Kromě uvedených realizací byla jeho tvorba často oceněna předním umístěním v architektonických soutěžích:

• v roce 1921 získal jedno ze druhých míst v soutěži o vzorový typ malých hospodářských statků
• v roce 1923 navrhl stadion v Praze na Bílé Hoře v puristickém stylu
• v roce 1925 získal druhou cenu v soutěži na stavbu státního obchodního paláce v Bratislavě
• v roce 1927 třetí místo za návrh nového pražského krematoria
• v roce 1930 jedna ze čtyř hlavních cen v soutěži na nejmenší byty ústřední sociální pojišťovny na Pankráci a druhé místo v jiné soutěži na výstavbu malých bytů na území někdejší plynárny v Holešovicích

Také po druhé světové válce se účastnil několika soutěží, např. v roce 1961 byl v užším výběru soutěže na vstupní areál ČVUT v Dejvicích, ale už se více uplatňoval jako teoretik a pedagog; od roku 1933 byl doktorem technických věd (disertační práce: Krematorium jako výraz světového názoru). V roce 1945 se stal profesorem architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde také působil v letech 1950–1953 ve funkci prorektora a v roce 1960/1961 byl děkanem stavební fakulty.

Vydal několik teoretických publikací, např. Úvod do konstrukcí ze dřeva (1930), Typologie školních budov a jeslí (1963), Typologie kulturních domů (1965). V roce 1957 obdržel vyznamenání Za vynikající práci, v roce 1961 Řád práce a v roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem.[4]