Deodorant

Nejčastější aktivní složkou bývají sloučeniny hliníku (např. aluminium chlorohydrát). V USA jsou podle FDA antiperspiranty klasifikovány jako léčivo.[1] Někdy se v deodorantech používá pro antibiotické účinky i stříbro. Antiperspiranty se typicky aplikují do podpaží, některé se mohou používat také na nohy nebo jiné části těla, jsou-li ve formě spreje.

Aluminium zirconium tetrachlorohydrex gly (označení podle INCI), běžný základ antiperspirantů, je příčinou "podpažních skvrn" na oblečení. Reaguje s potem za tvorby žlutých skvrn.[2]

Antiperspiranty obsahující sloučeniny hliníku a parabeny jsou podezřívány za zvýšené riziko rakoviny (prokázáno je jejich ukládání v těle, např. v prsech žen [3]). Nové typy antiperspirantů se proto vyráběji bez těchto potenciálně škodlivých látek. Proto je mnohdy doporučováno [4] používat místo antiperspirantů Deo krystal (Amonný kamenec), který je zdravotně neškodný a časem prověřený prostředek.

Různé kultury i jednotlivci se liší v pocitu, zda potřebují používat deodorant a zda je tělesný pach odporný.[5]

Komerčně vyráběné deodoranty mohou být zaměřeny i na jiné části těla než podpaží, například genitálie, zvláště ženské. Takové produkty občas bývají terčem sexuálního kresleného humoru.

Román I na kovbojky občas padne smutek od Toma Robbinse obsahuje humorný fabulový příběh související se zálibou v přirozeném tělesném pachu, a prezentuje pohled na věc z obou stran.

V epizodě z Foster's Home For Imaginary Friends je hlavní postava, Bloo, vyobrazena jako maskot neúčinného deodorantu nazývaného "Deo".

"Óda na deodorant" byla první písní natočenou britskou skupinou Coldplay.