Annie Rogers

Rogers se narodila v Oxfordu, Jamesi Edwinu Thoroldu Rogersovi a jeho druhé manželce, Ann Susannah Charlotte (roz. Reynolds). Její otec byl aktivista za práva žen a pozdější liberální poslanec. Byla nejstarší ze šesti dětí a jediná dívka.[2] Oba její rodiče podporovali její akademické zájmy a je pravděpodobné, že ji její otec učil starověké jazyky.[3]^:s.52-3 Byli si také osobně blízcí; Rogers žila se svou matkou v domě v St Giles až do smrti své matky v roce 1899, kdy se přestěhovala na Museum Road.[3]^:s.53

V roce 1863 pózovala jako dětská modelka pro Lewise Carrolla.[4] Carroll ji vyfotografoval v kostýmu a napsal báseň, kterou poslal spolu s fotografií. Báseň zněla:

Rogers byla zrušena nabídka univerzitního místa, když se zjistilo, že je žena. V roce 1873 přišla na Oxfordské zkoušky jako nejlepší a byla automaticky kvalifikována na Balliol nebo Worcester College. Jako cenu útěchy jí Balliol dala svazek Homéra a její místo dostal chlapec, který v testech skončil šestý.[1]

Annie Rogers dokázala absolvovat zkoušky u žen na zhruba vysokoškolské úrovni[5] v letech 1877 a 1879, což jí dalo ekvivalent prvotřídních známek v latině a řečtině a ve starověké historii. Formálně jí Oxfordský diplom nebyl udělen až do roku 1920, kdy ženy získaly nárok na přijetí za řádné členství univerzity a dostaly právo přijímat tituly. V roce 1879, s otevřením Somerville College a Lady Margaret Hall, otevřela Oxfordská univerzita své první posluchárny pro studentky a Rogersovou, protože se jako jediná žena s ekvivalentem titulu Oxford University stala donou (lektorkou). V roce 1881 se stala hlavní lektorkou klasiky.[3]^:s.82

Rogers vstoupila do Sdružení pro vzdělávání žen v Oxfordu po založení organizace v roce 1879.[6] Byla oddanou členkou Výboru pro přidružení a účastnila se všech schůzí výborů kromě čtyř v letech 1879 až 1920 a nakonec se po roce 1894 stala čestnou sekretářkou výboru.[3]^:s.52 Vera Brittain chválila její práci ve výboru, protože ji prokazovala jako „přirozenou taktiku“.[3]^:s.53 Jsou jí také připočítány zásluhy na dohlížení na konec nadřazenosti AEW u ženských vysokých škol, které ve výsledku získaly nezávislost.[3]^:s.89-90

V roce 1893 učila latinu na Oxfordské střední škole.[7] Během diskuse v roce 1896 o tom, zda by ženám měly být udělovány na Oxfordu tituly, byla jednou z prvních žen, které svědčily před radou Hebdomadal o tom, zda vyloučení žen z udělování titulů mělo omezené vyhlídky žen ve výuce.[3]^:s.107 V roce 1897 napsala dokument s názvem „Postavení žen v Oxfordu a Cambridge“, který se zaměřuje na lepší financování vzdělávání žen. Tento příspěvek inspiroval Claru Mordan, která časem financovala nové budovy St Hugh's College v Oxfordu.[8]

Rogers zemřela v Radcliffe Infirmary v Oxfordu v roce 1937 poté, co byla stržena nákladním automobilem v St Giles. Byla pohřbena na hřbitově Wolvercote v Oxfordu, 1. listopadu. Na její památku byla severně od univerzitního kostela Panny Marie Panny založena zahrada a kamenná lavička s nápisem na její památku.[9] Dne 23. září 2020 byla jako vzpomínka na ni na adrese St. Giles 35 umístěna modrá pamětní deska.[10][11]

Její kniha Degrees by Degrees vyšla v roce 1938; má podtitul „The Story of the Admission of Oxford Women Students to Membership of the University“.[6]