Anne-Sophie Mutter

Anne-Sophie Mutter vyrostla ve městě Wehr v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Její otec Karl-Wilhelm Mutter byl vydavatelem regionálních novin Alb Bote.[2] Již ve věku pěti let si Anne-Sophie sama přála učit se na housle. Když po pouhém půl roce vyhrála dětskou hudební soutěž, bylo jí jasné, že se určitě chce stát houslistkou. Byla pak osvobozena od povinné školní docházky. Místo toho dostávala soukromé školní vyučování a intenzivní hodiny hry na housle a klavír.

Její nejdůležitější učitelkou hry na housle byla bývalá švýcarská virtuozka Aida Stucki, která ji vyučovala na konzervatoři ve Winterthuru. Aida Stucki je považována za objevitelku velkého talentu mladé houslistky.[3]

Zvítězila několikrát v celoněmecké hudební soutěži Jugend musiziert („Mládež hraje hudbu“).[4]

Do popředí zájmu odborníků se dostala jako třináctiletá, když v roce 1977 v Salcburku předvedla houslový koncert č. 3 G-dur zkomponovaný Wolfgangem Amadeem Mozartem v roce 1775. Dirigentem orchestru byl Herbert von Karajan. Další koncerty s orchestrem Berlínských filharmoniků (Berliner Philharmoniker) pod taktovkou stejného dirigenta v 80. letech 20. století založily její světový věhlas.

Anne-Sophie Mutter je nositelkou mnoha ocenění a vyznamenání. V roce 2009 obdržela jak francouzský Řád čestné legie tak Záslužný řád Spolkové republiky Německo.

Anne-Sophie Mutter žije v Mnichově. Od roku 1989 byla provdaná za advokáta Detlefa Wunderlicha, který však v roce 1995 zemřel. Druhé manželství uzavřela v roce 2002 s hudebním skladatelem, pianistou a dirigentem Andrém Previnem. Manželé se rozvedli v roce 2006.

Anne-Sophie Mutter vlastní dvoje vzácné housle Stradivari, které jsou známé pod jmény Emiliani a Lord Dunn-Raven. V současné době^[kdy?] používá převážně housle Lord Dunn-Raven. Na dřívějších nahrávkách pod taktovkou dirigenta Herberta von Karajana, který s ní začal spolupracovat, když jí bylo pouhých 13 let, hrála na housle Emiliani.

Virtuozka používá také housle s názvem Mutter, které pro ni vytvořil Roberto Regazzi v roce 2005.