Anna Ziegloserová-Mimrová

Jejími rodiči byli Antonín Mimra, soustružník v Plzni, a Marie Mimrová-Fryšová. Narodila se jako pátá ze šesti dětí, jejími sourozenci byli Antonín Mimra (10. října 1865)[7], Eustach Mimra (1871–1877)[8], Prokop Mimra (1874–1877)[9], František Mimra (16. července 1876)[10] a Marie Anna Mimrová (1888–1890).[11]

Studia Anny Ziegloserové-Mimrové byla soukromá. Od mládí byla v řadách žen usilujících o rovnoprávnost.[3] Od roku 1903 redigovala se svým mužem nakladatelem Janem Ziegloserem[12] revui českých žen Ženský obzor.[1][4] Za první světové války byla pod policejním dozorem, neboť její muž byl dvakrát vězněn z politických důvodu (v procesu s Omladinou – dostal trest 8 let žaláře a za války – pro zločin proti válečné moci). Anna pomáhala ukrývat se „politicky podezřelým“ Čechům a Jihoslovanům v pražských nemocnicích.[2]

Byla členkou výboru beletristů Máj, Svatoboru, Sokola a Ochranných jednot.[3] Psala do Národních listů, Národní politiky, Zvonu aj. Kromě prózy psala též divadelní hry a pracovala ve filmovém oboru. Za druhé světové války byla popravena nacisty na kobyliské střelnici.[13] Byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.