Anglický pávík

Pávík je plemeno velmi staré.[2][3] Pochází z východní Indie,[2][3] odkud byl do Evropy přivezen v polovině 16. století.[4] Nejprve se choval v Holandsku a v Anglii,[2][3] přičemž v Anglii byl vyšlechtěn do víceméně současné podoby.[4][5]

Postupem času vznikly dva odlišné typy anglického pávíka: Skotský a londýnský. Skotský pávík, jemnější a ušlechtilejší konstituce, se prosadil v kontinentální Evropě a byl dále zušlechťován především v Německu, zatímco londýnský pávík, pávík větší s velkým vějířem, se začal chovat ve Spojených státech a v Kanadě.[5]

Rozdíly mezi těmito rázy pávíků se postupně prohlubovaly. Pro evropský typ pávíka byl typický tzv. účes, rozvolněné paprsky na koncích ocasních per.[2][6] a byl v porovnání s americkým typem relativně útlý, s vyšším postojem.[5] Americký pávík je menší, s hlubokou a ze všech stran oblou postavou. Už od 50. let 20. století se proto do Evropy dováželi i pávíci ze Severní Ameriky a zušlechťovaly se jimi pávíci evropští. Postupně tak docházelo nejen k zakulacování tělesných tvarů, ale i k mizení účesu. Moderní evropský pávík je nyní do značné míry nahrazen americkým typem.

Pávík je plemeno se značně změněným tvarem těla oproti divokému holubovi skalnímu. Je to drobný holoubek s krátkou a plně zaoblenou postavou a vpřed vyklenutou hrudí. V postoji stojí na špičkách prstů, a hlavu nese tak zakloněnou, že ta leží na horních ocasních krovkách a dotýká se kolmého, vějířovitého ocasu.

Hlava pávíka je malá, jemná a hladká, bez jakýchkoliv pernatých ozdob. Oči jsou většinou perlové, bílí holubi mají oči vikvové, v některých vzornících se toleruje i oranžová či žlutá barva duhovky.[4] Obočnice jsou úzké a jemné. Krk je dlouhý, jeho délka odpovídá délce hřbetu, je esovitě zahnutý a v postoji je zakloněný na hřbet tak, že záhlavím leží na přední podušce vějíře a mezi hřbetem a krkem není žádná mezera. Pro pávíky je typický potřes krku,[1][4] ale u moderního pávíka tento znak mizí.[5] Hruď je co nejširší, pozdviženě nesená a dopředu klenutá. Při pohledu z boku je linie vedoucí z krku před prsa a hruď až k nohám nepřerušená. Hřbet je krátký, skloněný dozadu, křídla jsou široká, ale krátká, letky jsou nesené pod krajními rýdovacími pery a téměř se dotýkají země. Nohy jsou velice krátké.

Ocas je přeměněn v kruhový, široký, plochý a dobře uzavřený vějíř. Ten je tvořený co největším počtem rýdovacích per, bývá jich až 42.[4] Rýdovací pera jsou dlouhá a široká, vzájemně se překrývají a přiléhají jedno na druhé, krajní pera se oboustranně lehce dotýkají země. Z bočního pohledu je ocas nesený kolmo k zemi. Je doplněn bohatě vyvinutými horními a dolními ocasními krovkami, které tvoří podušky které vpředu i vzadu vějíř kryjí a podpírají. Vějíř je doplněn účesem, uvolněnými paprsky praporů konců rýdovacích per.

Opeření je husté, pevné a široké a pomáhá opticky zakulacovat postavu. Chová se ve velkém množství barevných i kresebných rázů. Nejčastěji je bílý a celobarevný v základních řadách všech barev.[4] Dále existuje ráz červený a žlutý plnobarevný, mléčný především v modré a stříbřité barvě a červená a žlutá lentová. V kombinacích s bílou barvou jsou pávíci bělohrotí, s bílými krajními letkami, běloocasí s bílým ocasem včetně podušek, bílí barevnoocasí, kteří mají barevný pouze ocas, opět včetně podušek, štítníci, bílí pávíci s barevnými křídelními štíty, a pávíci stříkaní a strakové, ti však mají ocas vždy barevný.

Anglický pávík je špatný letec a hodí se především do voliérového chovu.[1][4] Není chovatelsky náročný a dobře odchovává holoubata.[1][4] Používá se též v chovu sportovních rejdičů jako tzv. dropper, jeho vypuštěním se hejno rejdičů láká ke společnému usednutí.[1]