Anatolij Levčenko
Anatolij Semjonovič Levčenko (rusky Анатолий Семёнович Левченко, 21. května 1941 Krasnokutsk, Charkovská oblast – 6. srpna 1988 Moskva) byl sovětský zkušební letec a kosmonaut, v letech 1977–1988 člen skupiny letců Letecko-výzkumného institutu M. M. Gromova připravujících se ke kosmickým letům v roli pilotů raketoplánu Buran. Levčenkova příprava k letům s Buranem vyvrcholila v prosinci 1987 týdenním kosmickým letem k orbitální stanici Mir. O osm měsíců později zemřel.
Anatolij Semjonovič Levčenko | |
---|---|
Kosmonaut Letecko-výzkumného institutu M. M. Gromova | |
Státní příslušnost | Sovětský svaz |
Datum narození | 21. května 1941 |
Místo narození | Krasnokutsk, Charkovská oblast, Ukrajinská SSR, SSSR |
Datum úmrtí | 6. srpna 1988 (ve věku 47 let) |
Předchozí zaměstnání | Zkušební pilot |
Čas ve vesmíru | 7 dní, 21 hodin a 58 minut |
Kosmonaut od | 12. července 1977 |
Mise | EP-2 (Sojuz TM-4/MirSojuz TM-3) |
Kosmonaut do | 6. srpna 1998 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Anatolij Levčenko pocházel z města Krasnokutsk, ležícího v Charkovské oblasti, byl ukrajinské národnosti.[1] Roku byl přijat do Kremenčugské vojenské vysoké letecké školy, ta byla téhož roku zrušena a Levčenko převeden do Černigovské vojenské vysoké letecké školy, studium dokončil roku 1964. Následujících šest let sloužil ve vojenském letectvu, zprvu u Lipecka, později v Turkestánském vojenském okruhu.[2]
Roku 1971 dokončil školu zkušebních letců Letecko-výzkumného institutu M. M. Gromova (LII), poté zůstal v institutu jako zkušební letec.[3]
Roku 1977 v LII vznikla „skupina speciální přípravy“ do které bylo od 12. července zařazeno šest letců institutu. Měli projít výcvikem kosmonautů a pilotovat tehdy vyvíjený raketoplán Buran. Od dubna 1979 do prosince 1980 letci v sérii stáží ve Střediska přípravy kosmonautů (CPK) ve hvězdném městečku absolvovali všeobecný výcvik kosmonautů.[4] K 10. srpnu 1981 byla skupina přejmenována na „oddíl zkušebních kosmonautů“ LII a po složení zkoušek 12. února 1982 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“ (космонавт-испытатель).[3]
Budoucí piloti Buranu měli mít zkušenosti z kosmických letů, v září 1982 – květnu 1983 se proto na let na stanici Saljut 7 připravoval Igor Volk (letěl v červenci 1984), s Levčenkem v roli náhradníka.[2]
Od roku 1983 se podílel na vývoji systému řízení Buranu, který testoval při letech upravených Tu-154 a MiG-25.[3] Roku 1984 LII sestavil posádky pro první let Buranem. Levčenko byl jmenován velitelem záložní posádky (s druhým pilotem Alexandrem Šukinem). Paralelně po dohodě LII s NPO Energija byl velitelem posádky Buranu Levčenko-Strekalov.[4] Při letových zkouškách analogu Buranu BTS-02 v letech 1986–1987 byl při čtyřech letech velitelem posádky.[2] Po reorganizaci v LII roku 1987 byl jmenován zástupcem náčelníka Odvětvového komplexu přípravy zkušebních kosmonautů (OKPKI) ministerstva leteckého průmyslu.[2]
Od března 1987 se v CPK připravoval ke kosmickému letu. Do vesmíru odstartoval z Bajkonuru 21. prosince 1987 na palubě Sojuzu TM-4. Cílem Levčenkova letu bylo ověření jeho pilotních dovedností během a bezprostředně po kosmickém letu.[5] Při přistání se silně udeřil do hlavy, během několika měsíců se u něj rozvinula rakovina mozku, na jejíž následky 6. srpna 1988 zemřel.[2]
Anatolij Levčenko byl ženatý, manželka také pracovala v LII, měli jednoho syna.[2]
Reference
- ОСОВИК, Кирилл. Герои Страны [online]. [cit. 2012-04-02]. Kapitola Левченко Анатолий Семёнович. Dostupné online. (rusky)
- IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2007-3-29 [cit. 2012-04-02]. Kapitola Анатолий Семёнович Левченко. Dostupné online. (rusky)
- Биографии космонавтов СССР и РФ [online]. Звездный городок: НИИ ЦПК имени Ю.А. Гагарина [cit. 2012-04-02]. Kapitola Левченко Анатолий Семёнович. Dostupné online. (rusky)
- MARTÍNEK, František. Jednou a dost [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, rev. 2003-12-28 [cit. 2009-02-17]. Dostupné online.
- LÁLA, P.; VÍTEK, A. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2001-11-4 [cit. 2012-04-02]. Kapitola Sojuz TM-4. Dostupné online.