Anatolij Fedorenko

Od dětství se specializoval na zápas řecko-římský. Připravoval se v Grodně pod vedením Vjačeslava Maksimoviče. V sovětské mužské reprezentaci se prosazoval od roku 1985 v těžké váze do 100 kg. V roce 1988 vyhrál sovětský olympijský nominační turnaj v Tbilisi pro start na olympijských hrách v Soulu. Ve finále porazil domácího Gurama Gedechauriho, ale doplatil na sovětskou sportovní politiku, která zohledňovala zájmy jednotlivých republik Sovětského svazu nad aktuální výkonností sportovců. Na olympijské hry v Soulu tak cestoval Gedachauri a jemu zbyl černá petr, protože Běloruskou SSR zastupovali v Soulu v řecko-římském zápase Kamandar Madžidov a Alexandr Šestakov.[1] Od roku 1989 mu v domácím prostředí vyrostla konkurence v podobě Sergeje Děmjaškeviče, se kterým prohrál olympijskou nominaci na olympijské hry v Barceloně v roce 1992.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 odjel s rodinou do Švédska, kde zápasil za klub Öregrunds BK.[2] V roce 1996 se do dohodl s představiteli kazašského sportu na reprezentaci kvůli možnosti startovat na olympijských hrách v Atlantě. V Bělorusku bylo místo reprezentační jedničky v jeho váze obsazeno Sergejem Lištvanem. V Atlantě nakonec nestartoval. Formu z olympijské přípravy si přenesl do dalšího roku, kdy jako reprezentant Běloruska patřil mezi přední světové těžké váhy. V roce 2000 však prohrál běloruskou olympijskou nominaci na olympijské hry v Sydney se Sergejem Lištvanem. Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Žije ve Švédsku.