Anat

Anat (ugaritsky ´anatu), též Anát, starořecky Anath, egyptsky Anit, je kanaánská, respektive západosemitská, bohyně války a lovu, označovaná jako batulatu „panna“. Často je uváděna též jako bohyně lásky a plodnosti, ale taková funkce z dobových textů přímo nevyplývá. Byla považována za sestru a pomocnici Baala, ale také byla spojována s bohem moru a smrti Rešefem. Podle jednoho mýtu když byl Baal zabit Mótem vydala se hledat Baala do podsvětí, oživila ho a sama Móta porazila. V období helénismu splynula s bohyní Aštarté do bohyně zvané Atagartis.[1][2][3]

Bronzová figurka Anat s korunou atef a zdviženou rukou, v níž snad původně držela sekeru či kyj, cca 1400–1200 př. n. l., Sýrie

Anát byla také převzata do egyptského náboženství, především v během nadvlády Hyksósů (cca 1700 př. n. l.), a zvláštní úctu jí projevoval Ramesse II. (1279–1213 př. n. l.), jenž po ní pojmenoval svoji dceru Bin-Anat „dceru Anat“. Byla ji zasvěcena svatyně v Džanetu a byla označena za dceru Reovu. Často byla spojována s Hathor, přičemž byla zobrazována s podobným účesem, obecně byla zobrazována jako nahá dívka, s účesem, často stojící na lvu a držící květiny, byla uznávána pro svou mladickou energii a divokost v bitvě a spojována s bohem. Na egyptské stéle z Ras Šamra je označována jako „královna nebes“ a „paní všech bohů“.[2][3]

Reference
  1. HINNELLS, John R. A Handbook of Ancient Religions. New York: Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-521-84712-4. S. 116.
  2. Anath [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky)
  3. JORDAN, Michael. Dictionary of Gods And Goddesses. [s.l.]: Checkmark Books, 2005. ISBN 978-0816064908. S. 19.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.