Anastenaria

Anastenaria (Bulharsky Нестинарство, Řecky Αναστενάρια) je tradiční náboženský obřad, při kterém si věřící dokazují svou oddanost bohu tancem a chůzí po rozžhaveném dřevěném uhlí. Slaví se každý rok vždy 21. května na svátek svých patronů Konstantina a Heleny se vesnicích v severním Řecku a jižním Bulharsku anastearidy - potomky uprchlíků z Turky obsazené Thrákie.

Historie

Do severořecké Makedonie přišli Řekové z Thrákie v roce 1923, kdy se Řecko s Tureckem dohodlo na výměně obyvatel. Uprchlíci si často s sebou vzali jen své ikony a mantily.

Astenarici se k obřadu scházeli dvacet let tajně, aby nevzbudil nelibost zástupců pravoslavné církve, než jim ho aténský arcibiskup povolil v roce 1947. Jejich právo na zachování tradice bylo podporováno řeckými akademiky a historiky, kteří se zasadili o jejich povolení. Přední odborník na řecký folklór George A. Megas zaznamenal společné znaky tohoto rituálu a způsobem uctíváním boha Dionýsa, který byl velmi významným pro obyvatele Kosti, obce v Bulharsku, odkud uprchlíci pocházeli.

Církev obřad anestenariků považuje za pohanský i dnes, ale vládou je podporován jako turistická atrakce. V každý rok je obřad sledován mnoha diváky a pořádá se v několika obcích, nejznámější jsou Ayia Eleni blízko Serres a Langada poblíž Thessaloniki.

Obřad

Obřad probíhá při hře třístrunné lyry a bubnů v konaki - modlitebna a jídelna zároveň. Věřící zpívají a ukazují staré a cenné ikony po předcích, zapalují kolem svíce a přivazují ke kůlům zvířata, která následující den obětují patronům Heleně a Konstantinovi, které žádají o úrodu, zdraví a štěstí. V místnosti je vzduch prosycen vůní kadidla.

Průběh obřadu:

  • Dopoledne: Hlavní obřadník pokropí všechny věřící, zvířata přivázaná u domu konaki a ikony svěcenou vodou. Pak všichni líbají vystavené ikony. Zvířata jsou pak zabita a krev se nechá vsáknout do země, maso si lidé rozdělí a odnesou domů.
  • Odpoledne: Lidé tancují v konaki a připravují se na chůzi po žhavém uhlí, která jako materiální oběť není pro anastenariky důležitější než líbání a klanění se ikonám.

Tancují s ikonami několik hodin, mají zavřené oči nebo obrácené vzhůru, syčí, poskakují dopředu a vzad, lomí rukama, plácají se do stehen a líbají ikony.

  • Večer: Kolem jedenácté hodiny vycházejí bosí lidé z konaki a tancují ve stále menších a menších kruzích kolem ohniště. Muži i ženy nesoucí ikony vstupují na rozpálené uhlí, ale nekřičí bolestí. Ostatní je povzbuzují výkřiky: „Uhaste plameny, uhaste oheň. Rozdupejte oheň na prach!“ Nakonec všichni společně rytmickým dusáním uhasili uhlíky.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.