Analýza stabilních izotopů uhlíku a dusíku

Metoda stabilních izotopů se v archeologii používá pro získání informací o výživě jedinců. „Při rekonstrukci výživy minulých populací používáme hlavně poměry stabilních izotopů dusíku (¹⁵N/¹⁴N) a uhlíku (¹³C/¹²C) ve vzorcích kolagenu kostní tkáně“.[1] Tito izotopy dokážou odhalit pozici jedince v potravinovém řetězci na základě zvyšující se hodnoty izotopů na každé úrovni řetězce. V případě lidského jedince jsme schopni zjistit míru zastoupení živočišné složky v potravě. Pomocí izotopů se dále dá zjistit význam konzumace rostlin s charakteristickou fotosyntetickou dráhou, jako např. kukuřice a proso. Mořské i sladkovodní živočichy mají také specifické hodnoty. Díky izotopové analýze můžeme sledovat vliv změn životního stylu na druhy potravy již od existence lidské populace.

Kvalita získaných informací závisí na zachování struktury organické nebo minerální složky kostního tkaniva. Kromě kostí se však informace o výživě dají získat i ze zubní tkaniny. Z průběhu formování zubu jsme díky izotopům schopni získat údaje o změnách v stravě v období dětství a dospívání. Další možnost získání údajů je izotopová analýza vlasů, které poskytují informace o výživě před smrtí, kdy délka tohoto období závisí od délky vlasů. „Rychlé a nepřetržité přirůstání vlasů tak v analýze zachytí sezónní odchylky ve výživě, v závislosti na dostupnosti jednotlivých produktů.“[1] Dále dokáže odhalit okolnosti úmrtí a v případe opakování se změn potravinových zdrojů se dá zjistit roční období úmrtí.

Metoda stabilních izotopů probíhá neustálým rozvojem a zkoumáním nových cest k přesnějším výsledkům. Také probíhají pokusy s využitím izotopů například i v oblasti fyziologie.