Ana María Arévalo Gosen

Ana María Arévalo Gosen se narodila 1. listopadu 1988 v Caracasu ve Venezuele.[1]

V roce 2009 se kvůli krizi ve Venezuele přestěhovala na pět let do Toulouse ve Francii, kde studovala politologii na Institutu d'études politiques de Toulouse.[2] Byla nadšená fotografií a navštěvovala kurz na ETPA.[3] Stala se stážistkou v Agence France-Presse v Paříži, kde získala znalosti v oblasti novinářské fotografii.[2]

V roce 2014 se přestěhovala do Hamburku v Německu a začala pracovat jako vizuální umělkyně.[4]

V letech 2016 až 2017 vypracovala svůj projekt Le sens de la vie (Smysl života), intimní příběh o boji svého manžela Philippa Quanteho s rakovinou varlat.[1] Tento projekt nyní slouží ke zvýšení povědomí o této nemoci. Výstava série fotografií každoročně získává finanční prostředky na výzkum rakoviny u lidí.

V letech 2018 a 2019 uspořádala společně se svým manželem výstavu v Madridu a Bilbau současně pro Movember Foundation. V roce 2020 se spolu s módním návrhářem Ralphem Laurenem[5] zapojili do kampaně Pink Pony za osvětu o rakovině a získali finanční prostředky na podporu Asociación Española Contra El Cáncer.[6]

Feministka oddaná právům žen se v roce 2017 vrátila do Venezuely, kde dokončila cyklus „ Dias eternos, což byla dlouhodobá práce o stavu žen ve vyšetřovací vazbě v tuzemských věznicích.[7] Tato práce byla oceněna řadou cen, včetně Ceny Lucase Dolegy v roce 2020[2] a Ceny Camille Lepage a Leica Oskara Barnacka v roce 2021.[8][9]

Její práce, odměněné řadou cen a stipendií, jsou publikovány mezinárodním tiskem, jako je National Geographic[10], The New York Times, Der Spiegel[11], 6 Mois Magazine, El País nebo The Washington Post.

Ana María Arévalo Gosen nyní (2022) žije v Bilbau a dlouhodobě pracuje ve Venezuele.[2]

Neúplný seznam

• 2018: Le sens de la vie (Smysl života), Fondation Movember, Madrid
• 2019: Le sens de la vie, Fondation Movember, Bilbao
• 2019: Días eternos, Manifesto Festival in Toulouse[3]
• 2020: Días eternos, The Helsinki Photo Festival (2020)
• 2020: Días eternos, Photoville à New-York

• 2018: Women Photograph Grant Nikon za Días eternos[1]
• 2018: Pulitzer Center on Crisis Reporting Travel Grant za Días eternos[12]
• 2019: Joop Swart Masterclass[9]
• 2019: POY Latam Award for South American Documentary Photography[9]
• 2020: Lumix Photo Award[13]
• 2020: Prix Lucas Dolega za Días eternos[2]
• 2021: Prix Camille Lepage au festival Visa pour l’Image, za lui permettre de poursuivre son reportage sur les conditions de détention des femmes en Amérique latine[8]
• 2021: Cena Oskara Barnacka za sérii Días eternos[9]