Alois Winkler

Vystudoval národní školu a v roce 1860 složil maturitu na církevním gymnáziu Kollegium Borromaeum Salzburg. Roku 1863 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1864 do roku 1866 působil jako koadjutor v tyrolském Erlu. Od roku 1866 působil v Söllu, od roku 1867 v Brixleggu a v letech 1868–1870 v Mittersillu. V období let 1870–1890 zastával post beneficiáta v Radstadtu. V letech 1890–1894 vykonával funkci děkana a faráře v Altenmarkt im Pongau. Roku 1894 byl jmenován kanovníkem, roku 1908 ustanoven do funkce správce chrámu (Domkustos) a roku 1921 děkana. Byl veřejně a politicky aktivní. V letech 1887–1897 vydával list Salzburger Chronik. Města Radstadt a Salcburk mu udělila čestné občanství.[1]

Dlouhodobě zasedal jako poslanec Salcburského zemského sněmu. Poprvé sem byl zvolen roku 1878 a pak opětovně roku 1884, 1890, 1897, 1902 a 1909. Zastupoval nejprve konzervativce, pak Katolickou lidovou stranu a od roku 1909 Křesťansko-sociální stranu. Do roku 1899 byl poslancem za kurii městskou, obvod Radstadt, pak kurii venkovských obcí, obvod Pongau. Již v roce 1878 se stal náhradníkem zemského výboru, roku 1884 jeho řádným členem. Od roku 1890 byl náměstkem zemského hejtmana a jeho kariéra vyvrcholila 17. ledna 1897, kdy se stal zemským hejtmanem Salcburska, tedy předsedou sněmu a nejvyšším představitelem zemské samosprávy. Funkci zastával do 12. prosince 1902. Pak byl znovu členem zemského výboru. Opětovně do funkce zemského hejtmana nastoupil 21. července 1909 a setrval na ni až do 3. listopadu 1918.[1]

Byl poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1896 za kurii venkovských obcí v Salcbursku, obvod Salcburk, Golling atd. Nastoupil 20. listopadu 1896 místo Georga Lienbachera.[2] V roce 1896 se na Říšské radě připojil ke klubu Katolické lidové strany.[3]

Po zániku monarchie byl od listopadu 1918 členem provizorního zemského sněmu za křesťanské sociály. Zároveň vykonával funkci prezidenta tohoto prozatímního sněmu a od 29. listopadu 1918 do 23. dubna 1919 byl znovu zemským hejtmanem.[1]