Alois Šutera

Narodil se ve Zlíně – Loukách v roce 1933 jako nejstarší ze sedmi sourozenců. V letech 1948-1951 se vyučil modelářem keramiky v Klášterci nad Ohří (v učilišti při v továrně na porcelán). V letech 1951-1952 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu ve Zlíně, která se po roce přestěhovala do Uherského Hradiště. Zde také v roce 1955 dokončil studium výtvarného oboru keramika u profesora Stanislava Mikuláštíka. Téhož roku byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze – obor sochařství. Studoval nejprve u profesora Jana Laudy, později u profesora Vincence Makovského. Absolvoval v roce 1962. Během studií (v roce 1958) se oženil se studentkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Otilií Demelovou. Po absolutoriu AVU se účastnil několika soutěží: V roce 1962 získal ocenění a 3. místo za návrh monumentální mozaiky pro vestibul Divadla pracujících ve Zlíně (společně s bratrem Zdeňkem Šuterou). V roce 1963 byl oceněn v soutěži na pamětní desetikorunovou minci. V roce 1971 získal čestné uznání za návrhy pomníku Tycho Brahe a Jana Keplera.

V roce 1974 se Alois Šutera s rodinou přestěhoval z Prahy do okrajové části Zlína – Lhotky, kde přebudoval staré venkovské stavení pro potřeby sochařské tvorby manželského páru. V letech 1979–1980 byla na základě jeho ideového návrhu v parkové úpravě návsi ve Lhotce vybudována fontána, pro niž vytvořila plastiku „Mateřství“ akad. sochařka Otilie Šuterová. Na realizaci díla se dobrovolnicky, bez nároku na odměnu, podíleli i občané obce Lhotka (Zlín).

Alois Šutera zemřel na jaře 1983 na srdeční selhání. Pohřben na hřbitově v Tečovicích.

V roce 1984 byla v grafickém kabinetu zlínského zámku uspořádána posmrtná sochařská výstava, připomínající prostřednictvím fotodokumentace významná díla Aloise Šutery. K výstavě byl vydán katalog, jehož autorem je Ludvík Ševeček.

• 1958 (v době výkonu vojenské prezenční služby) – sousoší Kragujevacká vzpoura (sádra) – pro kasárny v Trenčíně
• 1958-1959 – sousoší Rodina - pro fontánu Trenčín-Kubrá (poštorenský keramický materiál)
• 1965 – plastický reliéf Ruce a oživená hmota – alegorie umění – pro Kulturní dům v Klášterci nad Ohří
• 1966 – plastika Hudebník - pro hřbitov v Přerově (beton)
• 1968 – keramický reliéf Stavebnictví – pro ředitelství Průmyslových staveb Zlín
• 1968 – glazované keramické reliéfní motivy - pro sídliště Trávníky v Otrokovicích (společně s bratrem Zdeňkem Šuterou)
• 1968-1969 – keramická plastika Mateřství - pro sídliště Oskol v Kroměříži
• 1972 – reliéf Chléb našeho domova (opuka) - pro Ministerstvo školství a kultury v Praze
• keramická plastika Jaro - pro sídliště v Prostějově
• 1974 – sousoší Radost - pro kašnu v Holešově
• 1975-1976 – oboustranný keramický reliéf Práce a domov - pro vstupní areál podniku TON v Bystřici pod Hostýnem
• 1978 – keramický reliéf Kytice - pro vstupní halu Kulturního domu ve Fryštáku
• 1979 – keramická plastika Kytička zemřelým - pro prostor před smuteční síní u hřbitova ve Strážnici
• 1980 – betonový monolit s pěti figurálními motivy Radost ze života - pro sídliště Oskol v Kroměříži
• 1981 – socha Práce a rodina, pro předvstupní prostor do podniku Trikota Vrbové (Slovensko)
• 1982-1983 – závěsné plastiky Tanec, Rodina, Zpěv pro obřadní síň ve Fryštáku a další tři motivy pro restauraci Sýpka v Otrokovicích (kompletní soubor celkem sedmi reliéfů vymodelovaných z forem osadila v r. 1987 Otilie Šuterová do sálu v pohostinství Lhotka, obci věnováno jako dar)
• 1983 – druhý originál sousoší Rodina - pro dálniční odpočivadlo v Lanžhotě (rozpracováno v čase úmrtí autora, dokončení a osazení díla přešlo na manželku Otilii).

• 
  Alois Šutera: Kytička zemřelým, 1979, Strážnice
• 
  Alois Šutera: Hudebník, Přerov, okolo roku 1965
• 
  Alois Šutera Kytarista kolem roku 1967