Tezaurus

Poklad jazyka českého se snažil připravit Jan Amos Komenský, ale dlouho sbíraný materiál shořel při jeho pobytu v Lešně roku 1656.

První český plnohodnotný tezaurus češtiny byl Tezaurus jazyka českého (s podtitulem Slovník českých slov a frází souznačných, blízkých a příbuzných), který vydal Aleš Klégr roku 2007. Je založen na Rogetově tezauru a obsahuje kolem 150 000 lexikálních jednotek.[2]

Předcházející, nedokončený, pokus byl Český slovník věcný a synonymický (3 díly z 1969–1977) který vedl Jiří Haller.

Další slovníky synonym v češtině jsou:

• Malý slovník českých synonym (1947), Jan Mašín, Josef Václav Bečka, nakladatelství Ing. Mikuta
• Slovník synonym a frazeologismů (1977), Josef Václav Bečka, Vydavatelství Novinář
• Slovník českých synonym (2001) Karel Pala, Jan Všianský, nakladatelství Lidové Noviny. Dostupné online jako ABZ slovník českých synonym.[3]
• Slovník českých synonym a antonym (2012), Lingea, dostupný také online a jako aplikace.

Řízený slovník deskriptorů, mezi nimiž jsou určeny vztahy nadřazenosti a podřazenosti, termíny synonymní a jiné související. V odborné literatuře popsán jako řízený a měnitelný slovník deskriptorového a selekčního jazyka uspořádaný tak, že explicitně zachycuje apriorní vztahy mezi lexikálními jednotkami. Lidově řečeno: slovník, který umožňuje uživatelům nabízet shodný nebo podobný seznam slov, což zajišťuje shodné vyjádření problematiky překladu určitého tématu popsaného jazykem autora do jazyka systému. Vyjadřuje pojmy, které jsou v přirozeném jazyce těžko postižitelné a pomocí složených termínů a dalších nástrojů překonává problémy s jazykem umělým.

S jeho pomocí můžeme hledat nějaké informace, aniž bychom věděli, co je preferovaný termín. Umožňuje nám ulehčit práci při nepřeberném množství informací, podobně jako propojovací jazyk v informačních systémech. Využívá se především v knihovnách, informačních střediscích atd. (Český teologický tezaurus, Český pedagogický tezaurus, EUROVOC, AGROVOC).

General European Multilingual Environmental Thesaurus, Obecný vícejazyčný tezaurus pro životní prostředí (Dostupný on-line). Obsahuje asi 5200 hesel, je tříděn hierarchicky a tematicky. Vrcholovou hierarchii tvoří 4 nadskupiny, následuje 32 skupin. Pod touto úrovní jsou hierarchie položek s proměnnou hloubkou. Dále jsou položky tříděny tematicky (český překlad témat v době tvorby tohoto hesla neexistoval). Témata jsou přiřazena atributem DOMAIN, obrácená relace je pomocí atributu DOMAIN_TYPICAL.

Tezaurus Eurovoc je vícejazyčný polytematický tezaurus zaměřený na oblast práva a legislativy Evropské unie (EU). Tezaurus byl vytvořen ve spolupráci Evropského parlamentu, Komise EU a Úřadu pro úřední tisky ES za podpory DG XIII. Za správu Eurovocu na mezinárodní úrovni odpovídá Úřad pro úřední tisky ES.

Eurovoc lze využít zejména v knihovnách a informačních střediscích specializovaných na právo, legislativu a politiku. V rámci EU se Eurovoc používá v knihovně Evropského parlamentu, Úřadu pro úřední tisky ES a dalších informačních institucích EU. Kromě toho se používá v knihovnách a dokumentačních střediscích národních parlamentů a dalších státních i soukromých organizací v členských i nečlenských zemích EU. Eurovoc dále také nachází velké uplatnění v informačních centrech zaměřených na problematiku Evropské unie. V některých případech slouží Eurovoc také jako propojovací selekční jazyk v některých metainformačních systémech.

Eurovoc existuje v 17 oficiálních jazycích členských zemí Evropské unie (angličtina, dánština, francouzština, němčina, maďarština, řečtina, španělština, italština, nizozemština, portugalština, finština, švédština, slovinština, slovenština, litevština, lotyština a čeština). V dalších zemích se překlad Eurovocu do národního jazyka připravuje. Zástupci institucí, které spravují nebo překládají Eurovoc v jednotlivých zemích, se setkávají na pravidelných seminářích uživatelů Eurovocu.

Česká verze Tezauru Eurovoc První česká verze tezauru Eurovoc vznikla ve druhé polovině 90. let překladem 3. verze oficiálního Eurovocu. V současné době již existuje český překlad verze 4.2., který byl dokončen na podzim 2005. Česká verze je plně jazykově a strukturně kompatibilní s ostatními jazykovými verzemi. Překlad Eurovocu provedla Parlamentní knihovna ve spolupráci s dalšími institucemi.

Zájemci o českou verzi tezauru Eurovoc se mohou obrátit na Parlamentní knihovnu, která poskytne veškeré informace o Eurovocu a podmínkách jeho využívání.