Alfred Wilm

Alfred Wilm (25. června 1869 Niederschellenberg, Slezsko – 6. srpna 1937[1] Saalberg) byl německý chemik a metalurg.

V roce 1903 objevil při výzkumu slitin pro armádní účely v laboratoři v Neubabelsbergu[2], jihovýchodně od Berlína, jev vytvrzování hliníkových slitin. Zjistil, že slitina s obsahem 4 % mědi po zchlazení a následném ponechání při normální teplotě pomalu vytvrzovala. V roce 1906 slitinu s dnes užívaným názvem dural náhodně objevil. Vzorek zchlazené slitiny, ponechaný přes víkend v laboratoři, měl po návratu téměř dvakrát vyšší pevnost. Její jméno pochází z latinského durus – tvrdý a aluminum. Může ale také jít o počátek názvu města Düren[3], sídla Dürener Metallwerke AG, kde pracoval.[4] Dále vyvíjený materiál si nechal v roce 1909 patentovat pod názvem Duralumin. Duralumin našel využití nejprve při stavbě vzducholodí a později letadel.

Po roce 1910 slitinu s obsahem 3,5-5,5 % mědi s ochrannou známkou duralumin (DURAL®) vyráběla německá firma Dürener Metallwerke AG, později britská společnost Vickers plc i francouzská Societé du Duralumin.

Alfred Wilm po roce 1919 své výzkumy i zaměstnání opustil a až do své smrti v roce 1937 se věnoval zemědělství. Zemřel na své farmě v Saalbergu 6. srpna 1937.[5][6]