Alfred Ter-Mkrtčjan

Připravoval se v Moskvě v tréninkovém centru Dinamo. Specializoval se na zápas řecko-římský. V sovětské mužské reprezentaci se pohyboval od roku 1991 ve váze do 52 kg.

V roce 1992 byl vybrán jako člen ruského[1] výběru do sjednoceného týmu postsovětských republik pro start na olympijských hrách v Barceloně.[2] Jako úřadující mistr Evropy potvrdil roli favorita a z prvního místa ve skupině postoupil do finále proti Noru Jonu Rønningenovi. Od úvodu pasivní finále se odehrávalo v boji o úchop a v parteru. Minutu před koncem poslal rozhodčí za pasivitu Nora do parteru a tehdy poprvé v zápase se prolomením jeho obrany ujal koršunem vedení 1:0 na technické body. Závěr zápasu však nezvládl, sedm sekund před koncem ho rozhočí poslal za pasivitu do parteru. Jeho soupeři se podařilo dostat do chvatu a sekundu před koncem podbřišákem otočil skóre na 1:2. Získal stříbrnou olympijskou medaili.

Po uvolenění sovětských hranic na přelomu devadesátých let dvacátého století často hostoval v německé bundeslize. V roce 1993 se dohodl s představiteli německého sportu na reprezentaci. V roce 1996 se kvalifikoval na olympijské hry v Atlantě. V úvodním kole však zaváhal a prohrál 1:3 na technické body se Syřanem Chálidem al-Faradžem a přes opravný pavouk se do bojů o medaile neprobojoval.

Od roku 1997 startoval ve váze do 54 kg. V roce 2000 se kvalifikoval na své třetí olympijské hry v Sydney. V základní skupině neztratil jediný technický bod a z prvního místa postoupil do čtvrtfinále proti jižnímu Korejci Sim Kwon-hoovi. Vyrovnané čtvrtfinále prohrál těsně 4:6 na technické body a obsadil 5. místo. Sportovní kariéru ukončil v roce 2004 po nevydařené kvalifikaci na olympijské hry v Athénách. Věnuje se trenérské práci.