Alfred Coronini-Cronberg

Byl politicky aktivní. Od roku 1893 zasedal jako poslanec Zemského sněmu Gorice a Gradišky, kam nastoupil coby zástupce slovinských měst po smrti Josipa Ivančiče. Zasedal v sněmovním slovinském klubu. V letech 1895–1899 pak na sněmu působil jako zástupce kurie velkostatkářské. V roce 1895 podpořil spolu s Antonem Gregorčičem a Josipem Tonkliem odchod slovinských poslanců ze sněmu na protest proti neochotě italských poslanců splnit slovinské požadavky v oblasti školství. Když v roce 1899 došlo mezi slovinskými poslanci v Gorici a Gradišce ke sporu, rezignoval v listopadu 1899 na mandát v zemském sněmu.[1]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1891 za kurii velkostatkářskou v Gorici a Gradišce. Mandát obhájil i ve volbách roku 1897, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Gorice, Tolmin, Bovec, Seffana atd. Rezignace byla oznámena na schůzi 9. listopadu 1899. 29. ledna 1900 byl ale opět zvolen.[2] Ve volebním období 1891–1897 se uvádí jako hrabě Alfred Coronini, statkář, bytem Gorizia.[3] Rezignace na mandát v roce 1899 byla motivována podobně jako v případě složení mandátu v zemském sněmu rozpory mezi slovinskými poslanci. Poté, co mu ale byla voliči vyslovena důvěra, kandidoval znovu do parlamentu.[1]

Po nástupu na Říšskou radu zasedal v konzervativním Hohenwartově klubu.[4] Z klubu odešel v roce 1893. V prosinci 1893 se uvádí jako člen Chorvatsko-slovinského klubu.[5] Po volbách roku 1897 byl zmiňován jako slovinský kandidát.[6] Po volbách přistoupil k novému poslaneckému klubu Slovanský křesťansko národní svaz.[7]

Po odchodu z parlamentu se již aktivně v politice neangažoval.[1]