Alexander De Croo

Od květnových parlamentních voleb v roce 2019 stála v čele dvou menšinových vlád přechodného charakteru Sophie Wilmèsová, vzhledem k obtížnému dojednávání stabilního koaličního kabinetu. Belgický panovník Filip určil 23. září 2020 Alexandra De Croo jedním ze dvou tzv. „formaterů“, osob pověřených vedením rozhovorů o sestavení nového kabinetu. Druhým se stal socialista Paul Magnette.[5] O sedm dní později byla oznámena shoda na osobě premiéra, jímž se stal De Croo, jakožto vlámský předseda vlády po třech frankofonních předchůdcích. Jeho Otevření vlámští liberálové a demokraté skončili ve volbách až na čtvrtém místě.[2][3][6]

Do koaliční vlády, jmenované 1. října 2020, vstoupily tři frankofonní (MR, PS, Ecolo) a čtyři vlámské subjekty (Open VLD, sp.a, CD&V, Groen) stále bez uzavřené koaliční smlouvy. Podle čtyř barev stran (modré, zelené, oranžové a červené) a čtyř zastoupených ideologických směrů (socialistů, liberálů, zelených a křesťanských demokratů) získala vláda přezdívku „Vivaldiho“ podle cyklu houslových koncertů Čtvero ročních dob. Naopak nerealizována zůstala tzv. arizonská koalice, dle barev na arizonské vlajce, se zahrnutím vítěze voleb nacionalistické Nové vlámské aliance. Zformování stabilní vlády, s většinou 87 ze 150 mandátů ve sněmovně, trvalo 493 dní. Proces vzniku tak nevyrovnal světový rekord 541 dní z vyjednávání belgického kabinetu v letech 2010–2011.[2][3]

V De Croově kabinetu zasedl nejvyšší počet žen v historii belgických vlád, když obsadily polovinu křesel.[2][3][7] Vicepremiérka a ministryně pro veřejnou službu Petra De Sutterová za Groen se stala první transgenderovou členkou vlády na světě.[8][9][10]