Alexa Bokšay

Bokšay pocházel z užhorodské rodiny, měl dvanáct sourozenců a jeho strýc byl známý malíř Vulica Josif Bokšay. Alexa se stal, stejně jako jeho tři sourozenci, učitelem. V dnes již neexistujícím mužstvu SK Rusj Užhorod, kde začínal s fotbalem, byla většina hráčů povoláním učitelé. Z toho vznikla přezdívka létající učitelé, jak se tehdy říkalo hráčům RUSJ.

Jako malého chlapce si ho všimli při klukovském pouličním fotbálku funkcionáři RUSJ a nabídli mu působení v klubu. Ve třicátých letech hrál RUSJ regionální soutěže východního Slovenska a Podkarpatské Rusi. V roce 1933 vyhrál s tímto mužstvem mistrovství Slovenska.[1] V roce 1932 se o Bokšaje zajímala pražská Sparta, ale jeho otec mu odchod do Prahy zakázal, tak zůstal v Užhorodu. V roce 1936 se RUSJ dostal do celostátní 1. ligy, kde však vydržel jen jednu sezonu. V roce 1938 Bokšay odešel do klubu SK Slavia Praha.[2] Hned v první sezoně se stal nástupcem legendárního Františka Pláničky, odchytal vítězné finále Středoevropského Poháru proti Ferencvárosi Budapešť. Se Slavií získal ještě čtyři mistrovské tituly. V klubu působil až do roku 1943, kdy se zranil a do konce války se do branky nedostal. Pak mu ve Slavii řekli, že už s ním nepočítají^[zdroj?], a tak ukončil kariéru. Dál hrál jenom za starou gardu Slavie.

Jako hráč byl nominován do jediného mezinárodního utkání s Maďarskem 18. září 1938, k němuž však vlivem politických událostí nedošlo. Odchytal dvě utkání za juniorskou reprezentaci Československa.[3] Jednalo se o první dvě utkání v historii československé juniorské reprezentace, další se hrála až od roku 1949.[3]

• 25.08.1938, Litva „A“ – Lvíčata ČSR 1:2 (hráno v Kaunasu)
• 28.08.1938, Lotyšsko „A“– Lvíčata ČSR 2:1 (hráno v Rize)

Československé reprezentační mužstvo vedl v šesti zápasech (1948: 2, 1949: 3, 1955: 1 jako záskok za Antonína Rýgra).

• Vítěz Středoevropského poháru: 1938
• Mistr ligy: 1940, 1941, 1942, 1943
• Vítěz Českého poháru: 1941, 1942
• Mistr Slovenska a Podkarpatské Rusi: 1933