Alessandro Abondio

Vyučil se v Praze a ve Vídni, pravděpodobně v dílně svého otce Antonia Abondiho. Pokračoval v jeho stylu a repertoáru zakázek, převážně reliéfních portrétech ve vosku. Voskové modely byly nutným technickým předstupněm pro odlévání medailí v kovu („na ztraceny vosk“). Na pražském dvoře císaře Rudolfa II. se díky mistrovství Antonia Abondia vedle medailérství a zlatnictví rozvinula specializace modeléra vosku (německy „wachsbossier“), miniaturní voskový portrét v kruhovém medailonu byl kolorován a ponechán jako výsledný artefakt bez medaile. Alessandro otcovu techniku ještě zdokonalil, zjemnil do mikroskopických detailů a získal brzy klientelu v Praze, Vídni a v Innsbrucku, portrétoval šlechtice i členy rodiny Habsbursků.

První práce se datují od roku 1595. V roce 1606 byl již uveden v komorních účtech císaře Rudolfa II. v Praze s platem 20 zlatých a s titulem „císařský sochař a hotovitel obrazů“. Jako sochaře a „bossiera“ jej potvrdil ve svých službách v Praze od roku 1612 také císař Matyáš. V roce 1614 jej hodnotí augsburský umělecký agent Philipp Hainhofer jako slavného a vysoce ceněného mistra. Téhož roku Alessandro vytvořil v Norimberku protějškové voskové portréty manželů Freherových.

Od roku 1619 žil v Mnichově, kde se toho roku oženil s Reginou, dcerou hudebního skladatele Orlanda di Lasso a vdovou po Rudolfově dvorním malíři Hansi von Aachen. Znal ji nepochybně již z Prahy. Získal mnichovské městské právo a říšské občanství s privilegiem pracovat kdekoliv mimo cechy. Zaměstnával jej především arcivévoda Albrecht VI. a kurfiřt Maxmilián I. Bavorský. Přátelil se s Joachimem Sandrartem. V letech 1628–1631 se připomíná ve Vídni a v květnu 1635 v Augsburgu.

• Ceroplastika

Alessandro byl specialistou reliéfních portrétních miniatur, odlévaných z vosku a barvených. Pro modelaci tváří využil poloprůsvitné konzistence vosku v tělovém zabarvení, ostatní části portrétu byly malovány neprůsvitnými temperovými barvami, lokálně bodově zlaceny nebo do nich vtlačovány korálky. Technika se nazývala ceroplastika (z řec. ceros = vosk).

Vlivem velmi křehkého materiálu vosku, který se teplem deformuje, vlhkem plesniví a jeho polychromie se olupuje, přežil jen velmi malý počet prací. Dochovaly se v Bavorském národním muzeu v Mnichově, Victoria & Albert Museum a British Museu v Londýně, v Kunsthistorisches Museu ve Vídni, dále v Padově, Drážďanech a v Kremsmünsteru. Za druhé světové války byla zničena vosková Pieta z roku 1640 z kostela Nejsvětější Trojice v Mnichově.

• Medaile

V Praze vytvořil portrétní medaile císařů Rudolfa II. a Matyáše (v numismatické sbírce Národního muzea v Praze). Dochované pamětní medaile ve šperkařské zlatnické montáži, zhotovované pro příslušníky říšské nobility, dosvědčují zlatnické mistrovství.[2]