Albrecht Meklenburský

Albrecht byl druhým synem Albrechta II. Meklenburského a Eufémie Švédské, dcery vévody Erika Magnussona ze Södermanlandu, sestry krále Magnuse IV. Oženil se s Richardis Schwerinskou, dcerou hraběte Oty Schwerinského, která zemřela v roce 1377 a je pohřbena ve Stockholmu.[1]

V roce 1384 zdědil titul meklenburského vévody a spojil tak Meklenbursko v personální unii se Švédskem. Svůj nárok na švédský trůn založil na původu své matky.

Detail Albrechtova náhrobku (klášter Doberan)

V roce 1363 přijeli zástupci švédské šlechtické rady na meklenburský dvůr. Ze země byli vykázání po vzpouře proti králi Magnusi IV., který byl mezi šlechtou neoblíbený. Na žádost těchto šlechticů Albrecht zahájil invazi do Švédska, kterou podporovalo několik německých hrabat a vévodů. Několik hanzovních měst vévodů v severním Německu rovněž vyjádřilo podporu novému králi. Albrecht byl prohlášel králem Švédska a korunován 18. února 1364.

Albrechtova vláda vedla k osmi letům občanské války mezi příznivci Albrechta a Magnuse. V bitvě poblíž Enköpingu v roce 1365 mezi Albrechtovými německými silami a Magnusem, podporovaným Haakon VI. Norským (Magnusovým synem), byl Magnus poražen a padl do zajetí. Hned po této porážce ve prospěch Magnuse a Haakona zasáhl dánský král Valdemar IV., jehož síly se spojily s rolníky, kteří podporovali Magnuse. Albrecht byl totiž nepopulární v mnoha oblastech Švédska, zejména mezi poddanými v provinciích, kteří nesouhlasili s tím, že Albrecht ve všech provinciích jmenuje do úřadů Němce.

S podporou dánského krále a švédských spojenců se Haakonovi v roce 1371 dočasně podařilo oblehnout Stockholm. Albrecht však byl schopen s podporou švédské šlechty toto obléhání odrazit. Byl sjednán mír s tou podmínkou, že Magnus bude propuštěn a bude mu umožněno odcestovat do Norska (tam také strávil zbytek života). Albrecht si dokázal udržet švédskou korunu, ale musel udělat šlechticům značné ústupky.

Albrecht si udržel korunu příštích 19 let, ale většina západního Švédska jeho vládu nepodporovala. Jeho vládou však otřáslo až to, že se pokusil sáhnout na majetek švédských šlechticů. Ti se obrátili s žádostí o pomoc na Markétu I. Dánskou, jež poslala vojsko a v únoru 1389 Dánové Albrechta porazili v bitvě u Åsle (slaget vid Åsle). Albrecht byl zajat, sesazen z trůnu a poslán na hrad Lindholmen, kde strávil v zajetí následujících šest let. V roce 1395 byl propuštěn s tím, že se do tří let vzdá Stockholmu, nebo Markétě I. zaplatí vysokou sumu jako náhradu. Albrecht se nakonec vzdal Stockholmu, který tak získala Markéta.

Po svém propuštění se Albrecht vrátil do Meklenburska, kde byl od roku 1384 vévodou poté, co zemřel jeho bratr Jindřich. Podařilo se mu ještě na nějakou dobu získat skandinávský ostrov Gotland. Zemřel v roce 1412 a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Doberan.

V roce 1359 se Albrecht oženil s Richardis Schwerinskou, se kterou měl dvě děti:

1. Erik I. Meklenburský († 1397)
2. Kateřina Meklenburská († 1400), která se v roce 1388 provdala za Jana Zhořeleckého

V roce 1396 se oženil podruhé s Anežkou Brunšvicko-Lüneburskou († 1430/1434):

1. Albrecht V. Meklenburský († 1423)