Alberto Moravia

Alberto Moravia [morávja], vlastním jménem Alberto Píncherle, (28. listopadu 1907 Řím26. září 1990 Řím), byl italský spisovatel, novinář a literární kritik. Představitel italského neorealismu.

Alberto Moravia
Alberto Moravia a Gina Lollobrigida, 1954
Rodné jménoAlberto Pincherle
Narození28. listopadu 1907
Řím Itálie Itálie
Úmrtí26. září 1990
Řím, Itálie Itálie
Místo pohřbeníCampo Verano
PseudonymAlberto Moravia
Povolánínovinář, romanopisec, scenárista, dramatik, politik, autor, básník, spisovatel, filmový režisér a kritik
Žánrromán, scénář a esej
OceněníCena Strega (1952)
Vena Marzotto (1954)
Mezinárodní cena Viareggio-Versilia (1983)
Cena za literaturu Viareggio
Politická příslušnostItalská komunistická strana
Manžel(ka)Elsa Morante (1941–1961)
Carmen Llera (1986–1990)
Partner(ka)Dacia Maraini (1962–1978)
PříbuzníAdriana Pincherle (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alberto Moravia a Elsa Morante (cca 1940)

Život

Narodil se v Římě, roku 1916 se u něho projevila kostní tuberkulóza a poté se několik let léčil v několika sanatoriích v Alpách, proto vzdělání získal především od soukromých učitelů.

Ve třicátých letech poměrně úspěšně bojoval s tehdejší fašistickou cenzurou. Jelikož pocházel z židovské rodiny, během druhé světové války téměř nemohl publikovat, byl na něj dokonce vydán zatykač, o kterém se včas dozvěděl, a tak se skrýval mezi dělníky.

Jeho poválečná literatura a názory vedly ke sporům s církví. Katolická církev zařadila v roce 1952 jeho spisy na Index zakázaných knih.[1] Od roku 1958 do roku 1970 poměrně hodně cestoval, navštívil Anglii, Francii, USA, Mexiko, Čínu, ve třicátých letech navštívil i SSSR.

Přes své ne zcela běžné názory se stal v letech 19591962 předsedou Mezinárodního PEN klubu.

Dílo

Moravia se ve svých dílech zabýval úpadkem rodiny, motivy odcizení a krachem lidských vztahů. Jeho nejtypičtějším tématem je nuda a její vliv na člověka. Později se zabýval také antifašistickou tematikou.

Postupem času se Moravia dostával stále více k sexuální tematice, na jeho díle je patrné ovlivnění neorealismem a surrealismem a S. Freudem, tento trend se projevoval už v předválečných dílech, ale plně toto téma rozvinul až na sklonku svého života. V těchto dílech se pro něho sex stal základním momentem lidského života, díla jsou proto eroticky velmi otevřená.

Mnoho z jeho románů a povídek bylo zfilmováno.

Romány

  • Zklamané naděje
  • Marné ctižádosti (1935)
  • Lhostejní 1929 román, je kritickým obrazem úpadku italské měšťanské rodiny
  • Maškaráda (1941)
  • Neposlušnost (1948)
  • Láska manželská (1949)
  • Římanka - 1947, román o krásné Adrianě, která se stala prostitutkou ze sociálních důvodů, aby uživila matku. Sama sní o tom, že bude mít hodně peněz a bude mít dítě s vrahem (dítě prostitutky a vraha má být silné). Její sny se však nevyplní a její život vyprchá.
  • Pohrdání (1954)
  • Horalka (1957)
  • Nešťastná milenka (1943)
  • Konformista
  • Nuda (1960) - psychologický román o vztazích malíře, jenž je znuděn životem
  • Pozornost
  • Já a on (1971)
  • Cesta do Říma
  • Leopardí žena
  • 1934 - Přežít vlastní smrt
  • Voyeur aneb Muž, který se dívá - 1985

Povídky a novely

  • Epidemie
  • Římské povídky (1954)
  • Nové římské povídky (1959)
  • Agostino (1944)
  • Automat (1963)

Dramata

  • Beatrice Centi
  • Život je hra

Publicistické knihy

  • Člověk jako cíl
  • Představa Indie
  • Měsíc v Sovětském svazu

Odkazy

Reference

  1. „His writings, often pivoting around the role of sex, were placed on the Catholic Church's Index in 1952." → BLAKESLEY, Jacob. Great Italian Short Stories of the Twentieth Century / I grandi racconti italiani del Novecento: A Dual-Language Book. Edited and Translated by Jacob Blakesley. Dover Publications, Inc., Mineola, New York, 2013. 259 p. [Viz str. 74.]

Literatura

  • MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [Stať o románu Alberta Moravii „Nuda" je na str. 75–76; autorka Marie Mravcová.]

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.