Alberto Martén Chavarría

Pětiletý Alberto Martén

Narodil se 26. března 1909 v hlavním městě San José v rodině diplomatů.[3] V pěti letech přesídlil s rodiči do Evropy, kde pobýval v Belgii a ve Francii. Ve Francii vychodil základní školu, gymnaziální studia začal studovat na prestižním Lycéé Buffon v Paříži. Po návratu do Kostariky v roce 1922 pokračoval v docházce na Lyceu měl v úmyslu studovat na kněžském semináři, patrně pod vlivem své věřící matky, avšak studia nedokončil. Absolvoval poté práva, jejichž studium zakončil v roce 1933. Později ještě rozšířil své znalosti o obchodní právo a účetnictví ve Spojených státech na Pace Institute v New Yorku. Po návratu do Kostariky byl jmenován profesorem politické ekonomie na právnické fakultě na nově založené Kostarické univerzitě. V roce 1943 založil stranu Partido Acción Democrática. V krátké občanské válce byl 2. nejvyšším velitelem povstaleckého vojska Liberación nacional, po José Figuerresovi Ferrerovi. Po skončení občanské války působil na postu ministra hospodářství a financí v prozatímní vládě – juntě – Kostarické republiky; tato vláda na dlouhá desetiletí předznamenala převážně sociálně-demokratický charakter tamější demokracie. Po provedení rozsáhlých institucionálních reforem však po necelých dvou letech junta předala vládu do rukou legitimně zvoleného prezidenta v parlamentních volbách před občanskou válkou v roce 1948. V roce 1949 založil a až do roku 1961 řídil Kancelář pro ekonomickou koordinaci. Celý život šířil a všemožně se snažil prakticky naplňovat ideje solidarismu. Koncem 70. let se pokusil prosadit rozsáhlou změnu ústavu. Usiloval o doplnění Ústavy o prvky ekonomické demokracie.

Členská spořitelní knížka člena solidaristické asociace

Volně inspirován evropskou myšlenkou solidarismu, jmenovitě dílem německého jezuity Heinricha Pesche (zejména spis Nationalökonomie) a francouzského myslitele Leóna Bourgeoise (spis Solidarité), Martén zakládá na konci 40. let 20. století kostarické solidaristické hnutí, které úspěšně přetrvalo do dnešních dnů.

V kostarické verzi se odráží jeho snaha nalézt sociální smír mezi podnikateli a zaměstnanci, a vyřešit tak otázku třídních rozdílů a třídního konfliktu, živné to půdy pro komunistickou ideu revolučního boje dělnické třídy za lepší životní podmínky. Marténův solidaristický princip spočívá v tom, že majitel firmy a zaměstnanci společně založí asociaci, která spravuje společný fond. Minimální počet zakladatelů je 12. Vedení asociace si volí členové.

Členové se zavazují k povinnému minimálnímu spoření na měsíční bázi. Z měsíčního platu si zaměstnanci ukládají do solidárního fondu 5 %, rovným dílem přispívá ve prospěch jejich účtu také majitel firmy. Ze společného fondu pak mohou zaměstnanci čerpat výhodné – i bezúročné - půjčky, přičemž naspořené peníze a podíl od zaměstnavatele jim pochopitelně náleží. Jde o zajímavou a příznivější alternativu k bankovním půjčkám a jakousi obdobu „sociálního družstva“ volně přidruženého k podniku. Odchodem z firmy pak členství v asociaci končí a nastřádané peníze si člen bere s sebou. Firma se tedy dělí o zisk se svými zaměstnanci. Nemusí však platit žádné odstupné v případě ukončení pracovního poměru. Toto, Marténova neúnavná kritika komunismu a konec konců i jeho boj proti komunistům v občanské válce jsou hlavní důvody, proč kostarické odborové hnutí nikdy nevzalo Marténův solidarismus a jeho Plan de Ahorro y Capitalización (Plán spoření a kapitalizace), rovněž známý jako Plan Martén, na milost.

Dnešní asociace mimo jiné investují do rozvoje samotné firmy, případně podporují rozvoj komunity (zakoupení minibusu pro nepravidelnou dopravu seniorů a jiných z vesnice do města - za lékařem a jinými službami). Podíl produktu solidaristických asociací tvoří zhruba desetinu ročního HDP Kostariky. (zdroj) Poměr sil odborových organizací a solidaristických asociací je v současnosti vyrovnaný, s mírnou převahou solidaristických asociací.

Ve své analytické eseji Metafyzické teorie peněz si Martén všímá, že materie peněz se v běhu času proměňovala. Peníze měly během svého tisíciletého vývoje nejrůznější podobu. Samotná materie je tedy nepodstatná. Peníze se čím dál více dematerializují.

Jakkoli byl Martén úspěšným propagátorem solidaristického hnutí a solidaristických asociací, Metafyzická teorie peněz představuje úvod do té části jeho myšlení a nadějí, jejichž naplnění se za svého úctyhodně dlouhého života nedočkal. Vize tzv. univerzálního kapitalismu dostatečnou podporu v kostarické společnosti nenašla. A to i přesto, že své myšlence věnoval značné publicistické úsilí po zbytek života. Cíl prosadit Zákon o ekonomických garancích jako jednu z hlav ústavy, k němuž se upínal v 70. letech 20. století a který by dle jeho přesvědčení kostarickou společnost k univerzálnímu kapitalismu přiblížil, vyšel naprázdno. V kostarickém jednokomorovém parlamentu byla sice ustavena pracovní komise, ale zhruba po roce opět zanikla. Návrhu reformy se podrobně věnuje spis La alternativa social: garantías económicas o sangre.

• Principios de Economía Política (1944)
• Democracia política y democracia económica (1947).
• Solidarismo y racionalización: Un sistema de garantías económicas (1948).
• Teoría metafísica del dinero, San José, 1951 (Metafyzická teorie peněz)[4]
• El comunismo vencido, 1952 (volně Jak porazit komunismus)
• La alternativa social: garantías económicas o sangre (1977)
• La capitalizacon universal (1984) (Univerzální kapitalizace)