Albatros D.I

Cílem vývoje tohoto letounu bylo vyrobit lepší stroj než konkurenční francouzský Nieuport 11 či britský Airco D.H.2. Idflieg zadal vývoj nové výkonné dvouplošné stíhačky u firmy Albatros. Trup byl poloskořepinové konstrukce což byl na tehdejší dobu novátorský konstrukční prvek. Letoun poháněl vodou chlazený stojatý šestiválec Benz Bz.III o výkonu 150 k (110 kW) s dvoulistou dřevěnou vrtulí. Výzbroj tvořil jeden synchronizovaný kulomet LMG 08/15 ráže 7,92 mm. Do části pozdějších sériových D.I byl instalován výkonnější šestiválcový vodou chlazený Mercedes D.III o výkonu 160 k (118 kW), což vedlo k posílení výzbroje na dva kulomety vedle sebe.

Inspektorát německého letectva v čevrnu 1916 nejprve objednal 12 prototypů k testům v zázemí i ověření bojových hodnot přímo na frontě. Dokončené stroje prošly zkouškami na letišti Adlershof, kde s nimi létali piloti Idfliegu i vybraní frontoví piloti. Následně byla u Albatrosu urychleně objednána menší série D.I.

Albatrosy D.I byly nejprve v malých počtech zařazovány k bombardovacím eskadrám jako ochranné doprovodné, například u Flieger-Abteilungu (A) 258. Z těchto jednotek pak byly později ustaveny čistě stíhací letky Jasta. První z nich, Jasta 2, velel Oswald Boelcke, který se svými piloty na D.I vykonal první operační misi 17. září 1916. Již 28. října však zahynul po srážce ve vzduchu s Albatrosem Erwina Böhmeho.

V září 1916 bylo ve službě na frontě 50 kusů D.I, předsériových i sériových (W.Nr.421/16 až 470/16). Další objednávky však nepokračovaly, konstrukce letounu nevyhovovala pro špatný výhled pilota dopředu i vzhůru, takže byl záhy nahrazen novým typem Albatros D.II vyvinutým přímo z jednoho z prototypů D.I. V lednu 1917 bylo ve stavu Luftstreitkräfte 39 kusů, v listopadu téhož roku již jen 9. Jednotlivé exempláře jako školní vydržely v provozu do září 1918.

Německá říše Německá říše

• Luftstreitkräfte