Alan King

King se narodil jako Irwin Alan Kniberg v New Yorku jako syn Minnie (rozená Solomonová) a Bernarda Knibergových.[1] První roky svého života strávil na Manhattanu. Později se jeho rodina přestěhovala do Brooklynu. King používal humor k tomu, aby přežil v drsném prostředí. Jako dítě King prováděl imitace na ulici za pár drobných.

Když mu bylo čtrnáct, vystoupil v rádiovém programu Major Bowes Original Amateur Hour se scénkou „Brother, Can You Spare A Dime“. Sice nezískal první cenu, ale byl pozván k účasti na celostátním turné. V patnácti opustil školu, aby mohl vystupovat v hotelu Gradus se svým komediálním číslem. Když si však v jednom vtipu dělal legraci z majitele hotelu, byl vyhozen. Pracoval v Kanadě ve varieté, současně si také vydělával jako profesionální boxer. Vyhrál 20 zápasů v řadě bez jediné prohry. Při léčbě zlomeného nosu se rozhodl skončit s kariérou boxera a zaměřil se na komediální kariéru. King začal pracovat jako vrátný v populárním nočním klubu Leon and Eddie’s zatímco dělal komediální čísla pod jménem posledního boxera, který ho porazil – „King“.

King začal svou komediální kariéru převážně s materiálem zahrnujícím tchyně a židy. Jeho styl komedie se změnil, když uviděl Dannyho Thomase vystupujícího na začátku padesátých let. King si uvědomil, že Thomas mluví k publiku, ne na ně, a že se mu dostává lepší odezvy. King tedy změnil svůj vlastní styl a přesunul se k hovorovějšímu stylu, který využíval záležitosti každodenního života k humoru. Jeho komedie inspirovala další komiky, jako například Jerryho Seinfelda a Billyho Crystala.

King se oženil s Jeanette Sprungovou v roce 1947. Měli spolu tři děti: Andrewa, Roberta a Elainie Ray. Jeho žena ho přesvědčila, aby se přestěhovali do Forest Hills ve státě Queens a později do Great Neck na Long Islandu, kde žil až do konce svého života. Tam vyvinul komediální styl točící se kolem života na předměstí. S Amerikou stěhující se na předměstí Kingův humor stoupal.

King začal vystupovat pro mnoho celebrit, mezi nimi byli například Judy Garland, Patti Page, Nat King Cole, Billy Eckstine, Lena Horne a Tony Martin. Když byl Martin obsazen do filmu Hit the Deck, tak navrhl na jednu z rolí právě Kinga, čímž mu dal šanci na jeho první filmovou roli. V padesátých letech hrál King několik menších rolí, ale znechutilo se mu hraní stereotypních postav. Které popsal jako „vždycky seržant z Brooklynu, který se jmenuje Kowalski“. King posléze rozšířil svůj herní rozsah a udělal si jméno, když hrál gangstery v pěti filmech, mezi nimi Cats Eye a The Anderson Tapes.

Jeho kariéra odstartovala po vystoupeních v show Eda Sullivana, Perryho Comoa a Garryho Moorea. Tím že King žil kousek od New Yorku byl často k dispozici, když Sullivan potřeboval sehrát krátký akt na poslední chvíli. King se také stal stálým hostem v The Tonight Show Starring Johnny Carson, zaštítil předávání Oscarů v roce 1972 a byl mistrem ceremonií při inauguraci prezidenta Johna F. Kennedyho v roce 1961. King byl první (1988), kdo obdržel cenu za americký židovský humor od National Foundation for Jewish Culture (Národní nadace židovské kultury). Cena byla následně přejmenována na jeho počest.

Po celý svůj život byl King zapojen v práci pro charitu. Založil Alan King Medical Center (Zdravotní centrum Alana Kinga) v Jeruzalémě, zvýšil peněžní prostředky Nassau Center for Emotionally Disturbed Children (Nassauské centrum pro emočně narušené děti) a založil katedru dramatických umění na Brandeis University. Také vytvořil program Laugh Well (Dobře se smát, bavit), který posílá komiky do nemocnic, aby vystupovali pro pacienty. V sedmdesátých letech proměnil King svou vášeň pro tenis do profesionálního turnaje v Las Vegas, který se jmenoval Alan King Tennis Classic a byl vysílán národní televizí.

King zemřel 9. května 2004 na rakovinu plic. Bylo mu 76 let.