Al-Azi

Leží v nadmořské výšce 97 metrů na okraji pobřežní nížiny, v regionu Šefela.

Obec se nachází 20 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 40 kilometrů jihojihovýchodně od centra Tel Avivu, cca 40 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzalému a 6 kilometrů východně od města Kirjat Mal'achi. Al-Azi obývají Arabové, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské.

Al-Azi je na dopravní síť napojen pomocí místní komunikace, která západně od osady ústí do dálnice číslo 3. Po východním okraji vesnice probíhá železniční trať z Tel Avivu do Beerševy, která zde ale nemá stanici, a podél ní rovněž dálnice číslo 6 (Transizraelská dálnice).

Al-Azi je osadou obývanou jedinou rozvětvenou arabskou muslimskou rodinou al-Azi. Zabývají se zemědělstvím a chovem dobytka. Vznikla před cca 300 lety. Půdu obyvatelům poskytl tehdejší osmanský sultán. Ve 30. a 40. letech 20. století, kdy se v tehdejší mandátní Palestině vyostřoval konflikt mezi Židy a Araby, si zdejší obyvatelé udrželi přátelské vztahy s židovskými osadníky v okolní krajině a prodávali zemědělskou půdu Židovskému národnímu fondu.[3]

Korektní vztahy se podařilo udržet i během války za nezávislost v roce 1948, kdy tuto oblast ovládla izraelská armáda a kdy skončilo i arabské osídlení v tomto regionu. Právě osada rodiny al-Azi byla jediná, jež byla zachována.[4] V následujících dekádách ovšem existovala osada bez oficiálního uznání za administrativně samostatnou obec. Za tu byla uznána až roku 2001.[3]

Počátkem 21. století vyrostla podél východního okraje osady dálnice číslo 6. Izraelská pozemková správa pak rozhodla kompenzovat zdejší obyvatele převodem 70 dunamů (7 hektarů) pozemků z jurisdikce sousední židovské vesnice Kfar Menachem pod správu al-Azi, i přes protesty obyvatel z Kfar Menachem. Předáci z al-Azi poukazovali na to, že kromě výstavby dálnice byla jejich obec postižena již předtím zábory pozemků kvůli výstavbě železniční trati a plynovodu.[5]

Podle údajů z roku 2014 tvořili obyvatelstvo v al-Azi Arabové.[1] Jde o malou obec vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 186 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 1,6 %.[1]