Akademie Ikalto
Akademie Ikalto (gruzínsky იყალთოს აკადემია, Ikaltos akademia) byla významná středověká církevní škola, založená při stejnojmenném klášteru v gruzínském regionu Kachetie, okres Telavi.
Akademie Ikalto იყალთოს აკადემია | |
---|---|
Ruiny akademie v areálu kláštera | |
Základní informace | |
Výstavba | 12. století |
Zánik | 1616 |
Poloha | |
Adresa | Okres Telavi, Gruzie |
Souřadnice | 41°56′0″ s. š., 45°22′0″ v. d. |
Ikalto | |
Další informace | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Geografie
Klášterní komplex se nachází v nadmořské výšce 700 - 720 metrů na severním úpatí horského hřebene Gombori (nejvyšší vrchol Civi či Tsivi -1989 m n. m.), zhruba 4 km vzdušnou čarou směrem na západ od správního centra Kachetie Telavi (po místních komunikacích je klášter od Telavi vzdálen přibližně 7 km). Od jižního okraje obce Ikalto je klášter vzdálen cca 0,5 km. Od Telavi je toto území odděleno údolím řeky Turdo, pravostranného přítoku řeky Alazani.[1]
Historie
Klášter ze 6. století
Klášter Ikalto založil v druhé polovině 6. století ctihodný (řecky Όσιος) Zenon Ikaltský, jeden z tzv.Třinácti asyrských otců - křesťanských duchovních, kteří přišli na území Gruzie v polovině 6. století a zakládali zde kláštery.
Založení akademie
Akademie jako církevní vysoká škola byla v ikaltském klášteře založena v první čtvrtině 12. století z iniciativy duchovního Arsena Ikaltoeli a gruzínského krále Davida IV. Stavitele (1073 - 1125).
Arsen Ikaltoeli pocházel z Ikalta, byl synem místního šlechtice Ibada Vachnadze.[2] V Konstantinopoli studoval na Akademii Mangana a poté působil v klášteře Kalipos na Černé hoře u Antiochie (turecká Antakya). Když král David IV. nechal v roce 1106 založit Akademii v Gelati, povolal Arsena spolu s Ioanem Petrici, aby se ujali akademické činnosti a rozvinuli zde učení manganské školy.
Učební osnovy byly postaveny na principu trivia a quadria, přičemž základními předměty byly gramatika, rétorika a dialektika, resp. logika, dále hudba, aritmetika, geometrie, geografie a astronomie. Nedílnou součástí výuky byla také teologie, filosofie a zpěv. Kromě toho byli posluchači akademie zapojeni také do výuky praktických činností, jako je hrnčířství, kovářství, farmakologie, vinohradnictví a vinařství.Traduje se, že jedním z žáků ikaltské akademie ve 12. století byl i slavný gruzínský básník Šota Rustaveli.[2][3]
Po založení akademie v Ikalto se Arsen Ikaltoeli stal jejím prvním rektorem. Přeložil zde z řečtiny řadu významných děl, jako byl například spis "Pégé gnóseós“ („Pramen poznání“) Jana z Damašku z poloviny 8. století. Arsen Ikaltoeli zde sepsal také "Epitaf Davida Stavitele".[2]
Zánik
Akademie v Ikalto byla spolu s klášterem v roce 1616 vypálena a zničena vojsky perského šáha Abbáse I., který si v 17. století podmanil Gruzii.[2] V 19. století Rusové nechali zabílit historické fresky v dosud zachovaném ústředním svatostánku Khvtaeba (kostel Proměnění Páně) z 8. - 9. století.[3]
20. a 21. století
V dalších staletích byl klášterní život v Ikaltu obnoven, nikoliv však již činnost akademie. V roce 1921, po vzniku Gruzínské sovětské socialistické republiky a připojení Gruzie k RSFSR byl klášter uzavřen. V roce 1965 bylo v prostorách kostela Khvtaeba otevřeno muzeum, avšak knihy, ikony a další cenné předměty včetně klášterního zvonu byly během éry komunismu ztraceny. Po vyhlášení nezávislosti Gruzie byl klášter Ikalto v roce 1991 opět obnoven.[2]
Z bývalé akademie a kláštera zůstaly do 21. století zachovány tři kostely a ruiny dvoupatrové budovy akademie a přilehlých staveb.[4] Zmíněnými svatostánky jsou: hlavní kostel Khvtaeba, vybudovaný na místě staršího kostela, v němž byl pohřben zakladatel kláštera Zenon Ikaltský, dále bazilika Kvelatsminda (Nejsvětější) ze 7. století a malý kostel Sameba (kostel Nejsvětější Trojice) ze 6. století.[2] Pozůstatky akademie odhalují rozsáhlou podlouhlou dvoupatrovou stavbu, vybudovanou na jedné straně klášterního dvora z kamenných valounů.[4] V přízemí bývaly dvě velké místnosti, zatímco rozlehlá hala v prvním poschodí sloužila jako sál, určený k disputacím.[2] Zachovaly se též četné důkazy o prosperujícím vinařství, které patřívalo k akademii a ke klášteru - velké kameny, na nichž se šlapáním drtily hrozny, vinný sklep marani, kde v podlaze byly zakopány velké nádoby kvevri (hliněné džbány, v nichž zrálo víno[5]) a další kvevri, sklady či jiné objekty v okolí.[3] V letech 2007 - 2009 byly některé stavby v areálu kláštera Ikalto restaurovány.[2]
Odkazy
Reference
- Ikalto na mapy.cz
- Ikalto academy [online]. Telavi: Městský úřad, 2013-10-01 [cit. 2016-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-01. (anglicky)
- DIAS, Bernard. The Ancient Wine Academy Of Ikalto [online]. 2014-10-21 [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky)
- Ikalto Academy [online]. [cit. 2016-12-03]. Video. Dostupné online.
- BUDINSKÝ, Libor. Víno, které ocení znalci. V Gruzii ho vyrábějí pod zemí už 10 tisíc let Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/gruzie-kolebka-vina-04z-/kolem-sveta.aspx?c=A120426_151342_igsvet_tom. idnes.cz [online]. 2012-05-03 [cit. 2016-12-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Akademie Ikalto na Wikimedia Commons
- The Traditions of Georgian Wine Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine (anglicky)
- Ikalto monastery komplex (anglicky)
- Prezentace gruzínského vinařství Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine (anglicky)