Aj Čching

Aj Čching byl umělecký pseudonym, jeho vlastní jméno bylo Ťiang Čeng-chan (čínsky pchin-jinem Jiǎng Zhènghán, znaky zjednodušené 蒋正涵, tradiční 蔣正涵), používal též pseudonym Ťiang Chaj-čcheng (čínsky pchin-jinem Jiǎng Hǎichéng, znaky zjednodušené 蒋海澄, tradiční 蔣海澄).

Od roku 1929 studoval ve Francii malířství. V roce 1932 se vrátil do Šanghaje kde začal psát poezii (vliv na něj měla avantgarda, například Majakovskij); pro účast v levicovém odboji proti japonské invazi byl až do roku 1935 vězněn Kuomintangem. Následujícího roku vydal svůj debut Ta-jen-che (jméno jeho chůvy), v roce 1939 jedno ze svých mistrovských děl, Sever (Pej-fang). Poté následovalo jeho nejplodnější období, kdy do roku 1942 putoval po zemi a poznával čínský venkov.[1] Básně z této doby jsou chmurné obrazy plné teskné atmosféry zoufalství i naděje.

Do padesátých let se účastnil komunistických aktivit. V této době začal být také překládán. Kromě poezie psal i teoretické knihy o literatuře. V roce 1958 byl obviněn z "pravičáctví“ a během Kulturní revoluce vězněn v různých pracovních táborech. Znovu publikovat směl až od roku 1978. O dva roky později podnikl svou druhou cestu do Francie, kde jej v roce 1985 François Mitterrand jmenoval rytířem Řádu umění a literatury. Jeho synem je čínský výtvarník a politický aktivista Aj Wej-wej, spoluautor návrhu Olympijského stadiónu v Pekingu.

Do češtiny byly přeloženy jeho básně Mám rád tuto zemi, Trakař, Podzim (Nový Orient 8, 1953), a Jsou rybníky v zimě… (Sto moderních básníků, Československý spisovatel, 1967). V posledně jmenované knize se na str. 12 píše: „stal se obětí jednoho z nejbrutálnějších útoků tehdejší čistky a dnes není o jeho osudu nic známo“.) Všechny básně přeložila Dana Heroldová-Šťovíčková.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aj Čching na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Aj Čching
• Columbia Encyclopedia
• Nekrolog, francouzsky
• asiaweek.com Nekrolog

• Seznam čínských spisovatelů