Aimée Beekmanová

V roce 1956 absolvovala Všesvazový ústav kinematografie v Moskvě.[2] Od roku 1956 je spisovatelkou na volné noze, v letech 1956-1960 pracovala i pro Tallinfilm. Publikovala romány, povídky a cestopisné črty.[3] Její knihy byly přeloženy do řady jazyků, mj. do ruštiny, norštiny, němčiny, řada z těchto překladů byla realizována nikoli přímo z estonštiny, ale z ruského překladu autorčiných děl. Její dílo svými českými překlady představil především překladatel Vladimír Macura. Byla členkou Komunistické strany Sovětského svazu. Jejím manželem byl estonský spisovatel Vladimir Beekman.[2]

• "Väikesed inimesed" (1964)
• "Kaevupeegel" (1966)
• "Valgete vareste parv" (1967)
• "Kartulikuljused" (1968); do češtiny přeložil Vladimír Macura pod názvem Bramborový karneval s podtitulem Poslední dny manželského života Benity a Josse z Rihvy
• "Väntorel" (1970); do češtiny přeložil Vladimír Macura pod názvem Kolovrátek
• "Vanad lapsed" (1972); do češtiny přeložila z ruského překladu pod názvem Hodina rovnodennosti Zora Beráková
• "Kuradilill" (1974)
• "Viinakuu" (1975)
• "Sugupuu" (1977)
• "Valikuvõimalus" (1978)[4]
• "Tihnik" (1980)
• "Vabajooks" (1982)
• "Proovielu" (2008)[5]

• NOVÝ, Petr. Něco strašně pěkného (Kolovrátek). Zemědělské noviny 12.1985, s. 2.
• HRUŠKOVÁ, L. Hodina rovnodennosti. Večerní Praha 4.8.1976, s. 6.
• MACURA, Vladimír. Dva sovětské mytologické romány (Bramborový karneval). In Vztahy a cíle socialistických literatur. Pytlík, Radko & Hrzalová, Hana (eds.). ÚČSL ČSAV, Praha 1979, s. 143–168.
• POSPÍŠIL, Ivo. Hledání jistot (Hodina rovnodennosti). Rovnost 91, 1976, 226, s. 5.
• KÖNIGSMARK, Václav. Hodina přítomnosti, hodina historie (Hodina rovnodennosti). Literární měsíčník 6, 1977, 6, s. 108–109.
• MACURA, Vladimír. Pásmo dramatu (Hodina rovnodennosti). Tvorba 1976, 36, s. 11.