Ailiános Klaudios

K jeho nejznámějším dílům patří Peri zóón idiotétos (O zvláštnostech živočichů, latinsky De Natura Animalium). Dílo tvoří 17 knih, ve kterých se vypráví formou anekdot či bajek o vlastnostech zvířat (zejména ptáků), je zdůrazňována moudrost přírody a zvířata jsou lidem často dávána za vzor. Řada bajek se bez odkazu na autora objevovala ve středověkých bestiářích či lékařských spisech a v zásadě tak zlidověla. Řádný překlad díla do latiny provedl až renesanční švýcarský autor Conrad Gessner.

Populárním byl i jeho soubor povídek Poikilé historia (Pestré příběhy, latinsky Varia Historia, 14 knih, z nichž většina se zachovala jen ve zkrácené podobě). Obsahuje příběhy, anekdotické i milostné, ze života antických řečníků, filozofů, spisovatelů i komiků ze 4. století př. n. l. Přestože spis není považován za dokumentární a historicky věrohodný, řada příběhů je reprodukována dodnes jako historické anekdoty o antických osobnostech.

Zvláštní formu mají Agroikikai epistolai (Vesnické listy). Jde o dvacet fiktivních dopisů, které popisují řecké zemědělství, byť Aelian na jednom místě říká, že nikdy neopustil Itálii a dokonce ani nejel lodí.

Je známo, že psal i filozofické spisy - Peri pronoias (O prozřetelnosti) či Peri Thein Enargeión (O zřejmých důkazech božského zásahu), z nich se však do dnešních dnů zachovaly jen rozsáhlé fragmenty, zejména v byzantském lexikonu Suda z 10. století.

Rozsáhlé Aelianovo dílo se zachovalo jen zčásti, často zkomolené a různě upravované. Přesto se v něm zachovalo velké množství citátů ze starší řecké literatury, počínaje od presokratiků. Jako sběratel kuriozit a zajímavostí zachoval také mnoho jedinečných postřehů o každodenním životě i názorech své doby,