Aiči D1A

Aiči D1A (spojenecké kódové jméno Susie) byl palubní střemhlavý bombardovací dvouplošník japonského císařského námořního letectva v druhé polovině 30. let 20. století. V japonském námořnictvu byla verze D1A1 označována jako palubní bombardér Typ 94 (九四式艦上爆撃機 Kjújonšiki kandžó bakugekiki) a verze D1A2 jako palubní bombardér Typ 96 (九六式艦上爆撃機 Kjúrokušiki kandžó bakugekiki).[2][3]

Aiči D1A
Střemhlavý bombardér Aiči D1A2 za letu
Určenístřemhlavý bombardér
VýrobceAiči Kókúki
ŠéfkonstruktérTokuhiširó Goake
První let1934 (D1A1)
podzim 1936 (D1A2)[1]
Zařazeno1935
UživatelJaponsko
Výroba1934 až 1940
Vyrobeno kusůD1A1 162 ks[1]
D1A2 428 ks[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Stroj byl výsledkem potřeby japonského císařského námořnictva po pokročilém střemhlavém bombardéru. V roce 1934 byl v soutěži pro sériovou výrobu vybrán právě typ Aiči AB-9, produkovaný poté jako D1A. Ve skutečnosti však byl tento typ navržen německou společností Ernst Heinkel Flugzeugwerke na zakázku společnosti Aiči. Původní design vycházel z typu Heinkel He 50. Prototyp He 50b byl dodán firmě Aiči pod exportním označením He 66. Letoun poháněl hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1 (580 hp) nebo Kotobuki 3. První let uskutečnil typ v roce 1934, výroba skončila v roce 1940 a poslední kusy byly staženy ze služby v roce 1942. Vyráběly se dvě varianty: D1A1 (162 kusů) a D1A2 (428 kusů) se silnějším motorem, krytým podvozkem a upraveným větrným štítkem.[4]

Služba

Typ D1A bojoval především v druhé Čínsko-japonské válce, ovšem během počátku druhé světové války bylo ještě několik kusů ve službě. V té době byla většina D1A1 vřazena ze služby a D1A2 převedena k výcviku. Přibližně 68 kusů sloužilo v druhé linii jako zásobovací, než byly v roce 1942 vyřazeny.

Specifikace (D1A1)

Data podle Vejřík[1]

Technické údaje
  • Posádka: 2 (pilot a střelec)
  • Délka: 9,4 m
  • Rozpětí: 11,37 m
  • Výška: 3,45 m
  • Plocha křídel: 34,05 m²
  • Prázdná hmotnost: 1 400 kg
  • Vzletová hmotnost : kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2 400 kg
  • Pohonná jednotka:
  • Výkon pohonné jednotky: 640 - 715 k

Výkony
  • Cestovní rychlost: 220 km/h ve výšce 1000 m
  • Maximální rychlost: 280 km/h ve výšce 2050 m
  • Dolet: 1020 km
  • Dostup: 7 000 m
  • Stoupavost: do 3000 m za 9 min 30 s
  • Plošné zatížení: 70,5 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,23 k/kg

Výzbroj

Specifikace (D1A2)
Aiči D1A

Data podle Vejřík[1]

Technické údaje
  • Posádka: 2 (pilot a střelec)
  • Délka: 9,3 m
  • Rozpětí: 11,4 m
  • Výška: 3,41 m
  • Plocha křídel: 34,7 m²
  • Prázdná hmotnost: 1 516 kg
  • Vzletová hmotnost : kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2 500 kg
  • Pohonná jednotka: 1× hvězdicový motor Nakadžima Hikari 1
  • Výkon pohonné jednotky: 544 kW (730 k)

Výkony
  • Maximální rychlost: 300 km/h ve výšce 2050 m
  • Dolet: 900 km
  • Dostup: 6 980 m
  • Stoupavost: do 3000 m za 7 min 51 s
  • Plošné zatížení: 72 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,26 k/kg

Výzbroj
  • 2× pevné kulomety Typ 92 ráže 7,7 mm
  • 1× pohyblivý kulomet Typ 92 ráže 7,7 mm
  • 1× 250 kg bomba pod trupem a 2× 30 kg bomba pod křídly

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aichi D1A na anglické Wikipedii.

  1. Vejřík, str. 44
  2. Vejřík, str. 267
  3. Aichi D1A Susie [online]. [cit. 2007-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-02. (anglicky)
  4. Aichi D1A Susie na aviastar.org

Literatura
  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Aichi D1A, s. 268 až 271. (anglicky)
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.