AgustaWestland AW139

Kokpit AW139

Studijní práce na nástupci vrtulníků Bell, vyráběných společností Agusta v licenci jako typy AB-204 a AB-205, byly zahájeny v letech 1993–1995. Přímý vývoj nového vrtulníku Agusta-Bell AB139 začal v roce 1997 pod hlavičkou joint venture Bell/Agusta Aerospace Company (BAAC). První let prototypu AB139 proběhl 3. února 2001. Evropské osvědčení o letové způsobilosti typ získal v roce 2003 a americké v prosinci 2004. V roce 2005 Bell z projektu odstoupil a typové označení nového vrtulníku se změnilo na definitivní AW139.[3] Vrtulník se výrazně prosadil v civilním sektoru, přičemž výrobce vyvinul i jeho ozbrojenou verzi LBH (Light Battlefield Helicopter). Ozbrojená verze vrtulníku se například neúspěšně účastnila amerického programu LUH (Light Utility Helicopter), ve kterém zvítězil konkurenční typ EC 145 vyráběný jako UH-72 Lakota.[4]

Prvním vojenským uživatelem typu se stal Irský vzdušný sbor, který v roce 2004 objednal šest strojů. V Irsku vrtulníky AW139 slouží především pro mise SAR a přepravu VIP. V roce 2005 objednaly Spojené arabské emiráty 12 vrtulníků, opět ve verzi pro mise SAR. Stejnou specializaci přitom má rovněž 18 vrtulníků objednaných roku 2008 ozbrojenými silami Kataru, ke kterým byly později přiobjednány tři kusy v lékařské záchranné verzi.[5]

V roce 2011 byla představena nová vojenská verze AW139M (Military), která byla posléze nabídnuta USA do programu CVLSP (Common Vertical Lift Support Program). Prvním uživatelem verze AW139M se stalo italské letectvo, které objednalo 10 kusů označených HH-139A. Vrtulníky slouží primárně k misím SAR.[4]

Irský AW139

Jedná se o vrtulník klasické koncepce s pětilistým nosným rotorem a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem. Posádku vrtulníku tvoří dvě osoby. Tzv. skleněný kokpit je osazen čtveřicí digitálních obrazovek AMLCD. Prostorná kabina vrtulníku má objem 8 m³ a pojme až 15 osob nebo osm vyzbrojených vojáků. Vrtulník pohánějí dva turbohřídelové motory Pratt & Whitney Canada PT6C-67C o výkonu 1252 kW. Motory jsou vybavené digitálním systémem řízení běhu FADEC.[3]

Britský AW139 ve verzi SAR

Austrálie Austrálie

• Australian Army Aviation[6]

Bangladéš Bangladéš

• Bangladéšské letectvo – 2 kusy ve verzi SAR. Dodávka proběhla do konce roku 2015.[1]

Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty

• Letectvo Spojených arabských emirátů – 12 kusů ve verzi SAR.

Egypt Egypt

• Egyptské letectvo – 2 kusy ve verzi SAR.[7]

Irsko Irsko

• Irský vzdušný sbor – 6 kusů ve verzi SAR.

Katar Katar

• Katarské letectvo – 18 kusů ve verzi SAR a 3 kusy v záchranné lékařské verzi.[5]

Itálie Itálie (K srpnu 2016 odebraly všechny italské státní složky 41 strojů AW139)

• Italské letectvo – 10 kusů ve verzi HH-139A.[8]
• Italská policie
• Guardia di Finanza
• Italská pobřežní stráž – 12 kusů pro mise SAR.[2]

Spojené státy americké Spojené státy americké

• United States Air Force (Pod označením MH-139 Grey Wolf objednáno 84 kusů, přejímaných od prosince 2019.)[9]