Agrární val

Zakládání agrárních valů vedlo ke snižování obsahu kamení v ornici, a tím pádem k snazšímu obhospodařování polí. Mají však i řadu dalších funkcí: „zvyšují substrátovou a morfologickou rozmanitost území, jsou specifickým ekotopem pro rozmanitá rostlinná a živočišná společenstva, vypovídají o horninovém složení lokality, plní protierozní funkci, mají vysokou estetickou hodnotu, spoluutvářejí krajinný ráz a jsou hmotnými doklady lidské práce v minulosti za zcela odlišných technických, ekonomických i sociálních podmínek“.[1]

V Česku se agrární valy nachází především v Krušných horách, Verneřickém středohoří a na severním Lounsku. V 50. až 70. letech 20. století byla část agrárních valů v Československu zničena v důsledku kolektivizace zemědělství.[1]

Cedule v chráněném ptačím území Rietzer See v Braniborsku

V německých spolkových zemích Braniborsko, Durynsko a Meklenbursko-Přední Pomořansko jsou tyto cenné biotopy chráněny zákonem, jejich poškození či rozebírání je trestáno pokutou od 10 000 až 100 000 Euro.

Způsobem vzniku podobnou antropogenní formou reliéfu jsou agrární haldy (někdy taky hromadnice), které ale mají tvar bodový a nikoliv liniový.[2]

Za agrární val se dá považovat například hromada kamení (resp. zbytek pozemku s velkým množstvím kamení) v románu Gottfrieda Kellera Romeo a Julie na vsi, která vznikla tak, že dva sedláci si postupně každoročním rozoráním další části postupně přivlastňovali pozemek mezi nimi, který jim původně nepatřil.