Agios Floros

Vesnice Agios Floros (řecky: Άγιος Φλώρος) tvoří společně s vesnicí Christofileika obec na severozápadě okresu Kalamata v řeckém kraji Peloponés.

Agios Floros
Τοπική Κοινότητα Αγίου Φλώρου (Άγιος Φλώρος)
Poloha
Souřadnice37°10′ s. š., 22°2′ v. d.
Nadmořská výška(průměrně) 46 m n. m.
StátŘecko Řecko
KrajPeloponés
RegionMessénie
OkresKalamata
Správní obecArfara
Administrativní dělení2 vesnice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha8,330 km²
Počet obyvatel226 (2011)
Hustota zalidnění27,1 obyv./km²
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha

Obec Agios Floros se rozprostírá na ploše přes 8,330 km²  v nejzazším severozápadě okresu Kalamata na hranici s okresem Ichalia. Nachází se na státní silnici číslo 7 (Ethniki Odos 7) Kalamata - Korint. V obci v roce 2011 žilo 226 obyvatel, z toho 195 ve vesnici Agios Floros a 31 ve vesnici Christofileika. Paralelné po západní straně obce vede dálnice A 7. Vesnice Christofileika se nachází necelé tři kilometry severně na Ethniki Odos 7.

Vesnice Agios Floros leží na okraji řady pahorků, které tvoří západní konec pohoří Taygetos směrem k Messénské nížině. Severozápadně od vesnice se nachází hlavní pramen řeky Pamisos. Tento pramen je napájen velkou krasovou pánví, která po celý rok zajišťuje nepřetržitý tok řeky a je nejdůležitějším zdrojem vody pro Messénskou nížinu.[1] Pramen vytváří trvalý mokřad, na jehož východní straně jsou pozůstatky starověkého chrámu zasvěceného říčnímu bohu Pamisovi.

Pamisos-svatyně

Malý dórský chrám antentempel byl nalezen a zkoumán ve 30. letech dvacátého století švédským archeologem Natanem Valminem. Podle dobových zpráv o cestování v 19. století byl tehdy chrám ještě stále dobře zachován. Vlastník pozemku však jeho kameny začal používat ke stavbě domu. Také prodával i různé bronzové předměty. Zbytky chrámu nalezl roce 1929 Natan Valmin pod vodou . Na podzim roku 1933 dokázal při nižším stavu vody chrám vykopat.

Uvnitř celly chrámu byly nalezeny dva nápisy, věnované bohu Pamisovi. Jeden z nápisů patří k reliéfu býka. Podle Valmina to mělo představovat Pamise, protože na Peloponésu i jinde byli takto říční bohové často zobrazováni.

Chrám byl postaven nad starší obětní jámou, pravděpodobně nad tehdy uzavřeným pramenem řeky. Byly do ní obětovány sošky, figurky a nádoby, ale i mince ze 4. století před Kristem až do 4. století našeho letopočtu.

Nejstarší předměty nalezené ve svatyni pocházejí z počátku 6. století před Kristem. Mezi nimi i 10 cm velká bronzová soška, která  představuje Hérakla bojujícího s hydrou.

Dvě bronzové destičky se znázorněním mužských genitálií a dvě nebo tři malé sošky kúros s deformacemi na nohou jsou interpretovány jako poukaz na provádění léčebného kultu. Podle Pausania tam byly u pramenů řeky Pamisos léčeny malé děti. Stejný autor také uvádí, že Pamisovu svatyni sponzoroval král Sybotas a že králové tam každý rok obětovali říčnímu bohu. Ani svatyně, ani říční bůh nejsou jinde ve starověké literatuře zmíněny.

Soška bojovníka s kopím nese nápis, podle kterého byla zasvěcena řece Pamisos Pythodórem. Původně tedy nejspíše také pochází ze svatyně.

Novověk

Vesnice Agios Floros, založená v roce 1912, byla při územní reformě v roce 1997 začleněna do okresu Arfara.[2] To se změnilo správní reformou z roku 2010 kdy připadla k okresu Kalamata.

Příroda

Mokřad Agios Floros poskytuje významný prostor pro bohatou faunu a flóru, včetně několika druhů ryb.[3] Tropidophoxinellus spartiaticus, ze skupiny paprskoploutví, je v mezinárodním a národním červeném seznamu klasifikován jako ohrožený druh.[4] Orientální platany uprostřed vesnice byly v roce 1985 vyhlášeny přírodní památkou.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agios Floros na německé Wikipedii.

  1. Ioannis Karaouzas, Elias Dimitriou, Nikolaos Skoulikidis, Konstantinos Gritzalis, Eva Colombari: Linking Hydrogeological and Ecological Tools for an Integrated River Catchment Assessment. Ve: Environ Model Assess. Číslo14, 2009, S. 677–689, zde S. 678.
  2. Κεντρική Ένωση Δήµων και Κοινοτήτων Ελλάδας (ΚΕΔΚΕ), Ελληνική Εταιρία Τοπικής Ανάπτυξης και Αυτοδιοίκησης (ΕΕΤΑΑ) (Vyd.): Λεξικό Διοικητικών Μεταβολών των Δήµων και Κοινοτήτων (1912–2001). Svazek 1 (Τόμος A, a–K), Athény 2002, ISBN 960-7509-47-1, svazek 1, S. 37. (řecky)
  3. Konstantinos Gritzalis, Evangelia Anastasopoulou, Nikolaos A. Georgiopoulos, Vasiliki V. Markogianni, Nikolaos Th. Skoulikidi: Water quality and benthic fauna biodiversity in a unique small wetland at Messinia, Greece. Ve: Journal of Environmental Biology. Číslo 36, 2015, S. 171–176, online
  4. Α. Λεγάκις, Π. Μαραγκού: . Vyd.: Ελληνική Ζωολογική Εταιρεία, Υπουργείο Περιβάλλοντος, Ενέργειας και Κλιματικής Αλλαγής. Athény 2009, ISBN 978-960-85298-8-5, Ψάρια (ryby), S. 146-147.
  5. FEK 589/B/1985, 2. říjen 1985

Literatura

  • Pausanias, Reisen in Griechenland 4,3,10; 31,4; 34,1 f.
  • Natan Valmin: The Swedish Messenia Expedition. C.W.K. Gleerup, Lund 1938 (Zpráva o vykopávkách).
  • Nino Luraghi: Becoming Messenian. Ve: The Journal of Hellenic Studies, svazek 122 (2002), S. 45–69.
  • Gerd Sachs: Die Siedlungsgeschichte der Messenier. Kovaĉ, Hamburg 2006, ISBN 3-8300-2396-0.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.