Australský ovčák

Plemeno vzniklo na západě USA v polovině 20. století, kdy byli vyšlechtěni jako pracovní psi k pasení ovcí a krav. Dnes je kromě pastevectví používán také jako záchranářský pes a také jako společník, který však potřebuje dostatek prostoru a pracovního využití. Do Ameriky se plemeno dostalo s baskickými pasáky ovcí, kteří přijížděli za prací. Část z nich i se svými psy připlula do Ameriky přes Austrálii, odkud pomáhali dopravit ovce, a jejich psům se tak začalo říkat „australští ovčáci“.[2]

Plemeno má společné předky s dalšími pracovními psy, jako je pyrenejský ovčák nebo německá kolie.

První klub chovatelů plemene, Australian Shepherd Club of America (ASCA) byl založen v roce 1957. Tento klub od roku 1972 vede vlastní registr australských ovčáků. V roce 1975 klub ASCA sestavil standard plemene, platný od roku 1977. Ten byl aktualizován v roce 2013.

V roce 1991 byl upraven standard pro použití American Kennel Clubu (AKC), což je oficiální partner mezinárodní kynologické federace (FCI) na území Severní Ameriky. V roce 1993 byl australský ovčák plně uznán jako ovčácké plemeno v rámci AKC. FCI předběžně plemeno uznala v roce 1996, plně uznané v rámci FCI je od roku 2007.[3]

Chov v Česku

První australský ovčák dovezený do ČR byla fena narozená v USA v roce 1994. První vrh štěňat australského ovčáka s registrací FCI byl v ČR odchován v roce 2002 v chovatelské stanici Puella Fera. V roce 2006 byl do plemenné knihy ČMKU zapsán stý jedinec. Od té doby popularita plemene rostla, v roce 2012 proběhlo 332 zápisů do plemenné knihy, a celkem v ní bylo k srpnu 2013 zapsáno asi 1800 australáků. Chov australského ovčáka v ČR zastřešují dva chovatelské kluby – KCHBO (Klub chovatelů belgických ovčáků v Českých zemích) a KCHMPP (Klub chovatelů málopočetných plemen).

Zbarvení red-merle

Jsou to hraví, přítulní psi, jsou velice poslušní a rychle se učí. Mají silně vyvinutý obranný pud a mohou instinktivně pást (mohou se snažit pást i lidi nebo jiné psy, což lze ale správnou výchovou eliminovat).[4] S lidmi i zvířaty by se měl snášet dobře. Ke svým lidem je oddaný, naopak k cizím by měl být rezervovaný. Vzhledem k jeho oddanosti je vhodný spíše do domku se zahradou (kde bude spát doma s majitelem) nebo do bytu. Důležitý je však dostatek pohybu (procházky až na 60 minut).

Pro australského ovčáka existují celkem tři standardy plemene. Standard původního chovatelského klubu ASCA, standard AKC a z něj vycházející standard FCI. Informace v této sekci odpovídají standardu FCI. Hlavní odlišností standardu FCI je povolený dlouhý ocas. Jak ASCA tak AKC[5] vyžadují ocas přirozeně krátký nebo kupírovaný. ASCA dokonce takový ocas považuje za identifikující znak plemene.[6]

Australský ovčák je silný, robustní pes, úměrný vzrůstem. Formát těla je lehce obdélníkový, délka je mírně větší než výška. Hlava velikostí ladící s tělem, silná, suchá a stejně dlouhá jako široká. Záda od kohoutku po kyčle jsou rovná a pevná. Stop je znatelný, pysky pevně přiléhající. Čenich je u black a blue merle psů černý, u red merle a red hnědý. Požadován je úplný chrup (s výjimkou ztráty zubu při úrazu) a nůžkový skus.[3]

Oči jsou mandlového tvaru a mohou být hnědé, jantarové nebo modré. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, střední velikosti a poměrně vysoko nasazené. Ocas je rovný, přirozeně dlouhý nebo přirozeně krátký. Je-li kupírovaný nebo přirozeně krátký, jeho délka nepřesahuje 10 cm. Srst je jemná, hustá a středně dlouhá.

Preferovaná výška v kohoutku je u psů 51-58 cm, u fen 46-53 cm.

Zbarvení black tricolor, red tricolor, blue merle (zleva doprava)

• HARTNAGLE-TAYLOROVÁ, Jeanne Joy. Australský ovčák od A do Z. Překlad Martina Hodková. Praha: PLOT, 2013. 379 s. ISBN 978-80-7428-198-3.

• FCI standard australského ovčáka Dostupné online

• Australský ovčák – Psí rasy
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Australský ovčák na Wikimedia Commons
• Australský ovčák Archivováno 2. 9. 2009 na Wayback Machine na Hafici.cz