Aero A-100

Prudce se zhoršující mezinárodní politická situace ve třicátých letech 20. století donutila k modernizaci svého leteckého parku i československou armádu. V souladu s touto situací byl v roce 1932 ministerstvem národní obrany vyhlášen tender na nový moderní dálkový průzkumný a bombardovací stroj, tzv. "jednotného typu", který by nahradil zastaralá letadla A- 11, Š-16 a Aero AP-32. Dokumentaci odeslaly 4 firmy: Aero, Praga, Letov a Avia, podle níž byly na stavbu prototypů vybrány Aero A-100 a Praga BH-36 (E-36). Jelikož stroj firmy Praga nebyl dokončen včas, konkurz vyhrála firma Aero.

V době svého vzniku bylo Aero A-100 rychlé dvouplošné letadlo aerodynamického tvaru. Na veřejnosti byl dvojplošník poprvé předveden 10. září 1933 na leteckém dni v Praze, pilotovaný firemním pilotem Františkem Vnukem. V době svého představení na letecké přehlídce probíhaly závěrečné vojskové zkoušky, trvající od května 1933 do října 1933.

Mezi hlavní problémy nového letadla patřily vibrace trupu a to hlavně ocasních ploch a konců křídel. Problémy způsobovaly i letové vlastnosti po instalaci vojenského vybavení. Proto vydalo ministerstvo pokyn přepracovat stroj, přičemž byly překonstruovány konce křídel, ocasních ploch, byla prodloužena přední část trupu a jiné úpravy.

První objednávku od ministerstva dostala firma Aero 18. října 1933 v počtu 11 letadel A-100, přičemž armáda je přebírala od července do října 1934. Druhá objednávka v počtu 33 ks byla provedena armádou mezi lednem a květnem 1935.

Kvůli své rychlosti byl A-100 používaný hlavně pro průzkumné účely a tak nejčastěji tvořil výzbroj průzkumných letek. Průzkumná verze mohla ve vzduchu vydržet až 5 hodin. Letadlo v bombardovací verzi uneslo 600 kg pum. Pod trupem byly 4 závěsníky pro pumy od 50 kg do 200 kg, přičemž v trupové pumovnici mohly být umístěny pumy do hmotnosti až 300 kg. Letadla se zúčastnila mobilizace v roce 1938 a sloužila k výcviku i ve vojenském leteckém učilišti v Prostějově.

Typ Aero A-101, odlišný od A-100 kromě motoru Asso i většími rozměry, byl prodán v počtu 28 kusů[1][2][3] do republikánského Španělska, kde bojoval v občanské válce.

Aero A-100

Československo Československo

• Československé letectvo

Slovensko

• Slovenské vzdušné zbraně – po rozpadu Československa v roce 1939 zůstalo na slovenském území 14 kusů A-100, které byly pak využívány k výcviku pilotů.

Německo

• Luftwaffe

Aero A-100

Model letounu Aero A-100

Stroj A-100 byl dvoumístný dálkový průzkumný a bombardovací dvouplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem. Trup příhradové konstrukce byl svařený z ocelových trubek a na tuto konstrukci byla upevněna tvarová karoserie s eliptickým průřezem. Přední část trupu kryly duralové panely a zbytek byl potažený plátnem. Křídla byla dvounosníková, klasické dřevěné konstrukce potažené plátnem. Vyvážená křidélka kovové konstrukce a plátěným potahem byla umístěna pouze na horním křídle. Mezikřídelní vzpěry byly tvořeny ocelovými trubkami s profilovaným zákrytem. Vnitřní výztuhy křídel tvořila dvojitá profilovaná lana, později profilované dráty firmy Avia. Ocasní plochy měly kostru svařenou z ocelových trubek a byly potaženy plátnem. Podvozek s koly o průměru 800 x 160 mm byl vybaven brzdami Dunlop. Ostrohu tvořila ocelová trubka s vyměnitelnou patkou. Pohonnou jednotkou byl vodou chlazený vidlicový dvanáctiválec Avia Hispano Suiza Vr. 36, který měl objem 36, 05 l a výkon 544 kW při 2 100 ot./min. Motor byl vybaven reduktorem na vrtuli s převodem 1:2. Palivo tvořila směs benzínu a benzolu v poměru 70:30. Okovaná vrtule Aero měla průměr 3,95 m.

V dálkové průzkumné verzi bylo letadlo vyzbrojené 4 kulomety. Za motorem na obou stranách trupu byly 2 synchronizované kulomety vz. 29 ráže 7,92 mm ovládané pilotem. Pozorovatel ovládal dvojitý otočný kulomet vz. 30, ráže 7,92 mm, který byl instalován na vysouvatelné kulometné lafetě Šu-31 firmy Škoda. Každý kulomet měl zásobu nábojů v osmi zásobnících po 70 ks.