Adaptorový protein

Adaptorový protein je bílkovina, která se účastní signálních kaskád v buňce, ale sama nemá enzymatickou aktivitu (nekatalyzuje biochemické reakce).[1] Podobně jako příbuzné scaffold proteiny (scaffold = angl. „lešení“), dokovací (docking) a kotvicí (anchor) proteiny slouží k tomu, aby se určité enzymy dostaly do vzájemné blízkosti a usnadnil se tím průběh určité enzymatické reakce. Hrají tak důležitou roli v přenosu signálu uvnitř buněk. Pro adaptorové proteiny je typické (na rozdíl od např. scaffold proteinů), že se zpravidla jedná o menší proteiny, které mají dvě vazebná místa – každá pro jiný enzym – a tím je „přemosťují“.[2]

Grb2, příklad adaptorového proteinu

Signální přenos z EGF receptoru zahrnuje vazbu Grb2 na receptor (schéma)

Typickým adaptorovým proteinem je např. Grb2.[3] Grb2 (ale i další adaptorové proteiny) obsahuje SH2 a SH3 doménu, první z nich váže fosfotyrosin (fosforylovaný tyrosin proteinů), druhá prolinové sekvence (PXXP) v proteinech.[4]

AP proteiny

Speciálním případem jsou adaptorové proteiny, které tento výraz mají ve svém názvu (tzv. adaptiny). Zkracují se názvem AP, za kterým následuje číslo. Nehrají příliš roli v signalizaci, jako spíše v regulaci vezikulárního transportu a třídění váčků. AP proteiny rekrutují do vznikajících váčků klathrin a na své opačné straně rozeznávají integrální membránové proteiny v membráně váčků. Známo je šest komplexů AP proteinů, tzv. AP komplexy:

AP-1
AP-2
AP-3
AP-4
AP-5
AP-6

Reference

Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
BUDAY, L.; TOMPA, P. Functional classification of scaffold proteins and related molecules. FEBS J.. 2010, roč. 277, čís. 21, s. 4348–55. Dostupné online. ISSN 1742-4658.
LANGEBERG, L. K.; SCOTT, J. D. Signalling scaffolds and local organization of cellular behaviour. Nat Rev Mol Cell Biol.. 2015, roč. 16, čís. 4, s. 232–44. Dostupné online. ISSN 1471-0080.
BIRGE, R. B.; KNUDSEN, B. S.; BESSER, D., et al. SH2 and SH3-containing adaptor proteins: redundant or independent mediators of intracellular signal transduction. Genes Cells.. 1996, roč. 1, čís. 7, s. 595–613. Dostupné online. ISSN 1356-9597.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu adaptorový protein na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[oxf-1] Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.

[2] BUDAY, L.; TOMPA, P. Functional classification of scaffold proteins and related molecules. FEBS J.. 2010, roč. 277, čís. 21, s. 4348–55. Dostupné online. ISSN 1742-4658.

[3] LANGEBERG, L. K.; SCOTT, J. D. Signalling scaffolds and local organization of cellular behaviour. Nat Rev Mol Cell Biol.. 2015, roč. 16, čís. 4, s. 232–44. Dostupné online. ISSN 1471-0080.

[4] BIRGE, R. B.; KNUDSEN, B. S.; BESSER, D., et al. SH2 and SH3-containing adaptor proteins: redundant or independent mediators of intracellular signal transduction. Genes Cells.. 1996, roč. 1, čís. 7, s. 595–613. Dostupné online. ISSN 1356-9597.