Adam Jędrzejowicz

Vystudoval právo na univerzitě v Krakově a v roce 1872 zde získal titul doktora práv. Pracoval pak jako státní úředník na místodržitelství ve Lvově. Od roku 1876 působil na ministerstvu zemědělství. V roce 1883 byl zvolen do haličského zemského sněmu, kde v letech 1888-1890 zasedal i v zemském výboru.[1] Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl zvolen za městskou kurii (obvod Jarosław, Rzeszów atd.) poslancem Říšské rady (celostátní parlament), v níž od roku 1894 působil jako místopředseda frakce Polský klub.[1][2] Poslanecké křeslo obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1897 (nyní za velkostatkářskou kurii v Haliči) a volbách do Říšské rady roku 1901 (opět za velkostatkářskou kurii). Ve vídeňském parlamentu setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907.[2]

Vrchol jeho politické kariéry nastal za vlády Franze Thuna, v níž se stal ministrem pro haličské záležitosti. Funkci zastával v období 7. března 1898 – 2. října 1899.[3]

Od roku 1907 byl členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Zůstal loajální vůči monarchii až do jejího zániku. Ještě v říjnu 1918 se odmítl připojit k prohlášení Polského klubu, v kterém jeho členové deklarovali, že od nynějška se považují pouze za občany polského státu. Po vzniku samostatného Polska žil v Krakově a angažoval se ve vedení Strany národní pravice.[1]